Časy se mění – 3. 5. 2017

Prvním jasným důkazem změn jsou ženy v sedle. Uvědomil jsem si to, když jsem minulý týden psal o tom, že dam s více než padesáti triumfy už je devatenáct. Pamatuji si, že na začátku 21. století jich bylo ani ne, co napočítáte na prstech obou rukou. Za deset patnáct let se počet dam a dívek s žokejským titulem zdvojnásobil. V sedmdesátých letech se mluvilo především o Míle Hermansdorferové a Hildegardě Kolátorové, ty dosáhly alespoň padesáti vítězství. Druhá vlna dam v sedle přišla na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Blanka Šarinová, Marie Zobalová, Romana Neslerová a Olga Vítková se také dokázaly prosadit mezi nejlepší. Sedmnáct let 21. století přineslo na českých drahách deset žen s žokejským titulem a nedaleko je mu i Jiřina Andrésová. Do plného výčtu úspěšných jezdkyň s českým pasem patří ještě Eliška Kubinová (také produkt 21. století), Hana Mouchová a Olga Lážňovská, které jezdí pouze v zahraničí.

Dříve byly dostihy především sportem mužů, jezdkyně byly výjimkou. Když si v historických materiálech čtete, co všechno musela absolvovat Lata Brandisová, aby mohla jezdit dostihy, nevěříte. Neuběhlo ani jedno století a ženy jsou běžnou součástí našeho turfu. Dovolím si tvrdit, že bez nich by dnešní dostihy v Česku živořily. Mezi dvacítkou nejlepších rovinových jezdců letošního roku jsou čtyři ženy (20 procent) a to v tomto výčtu je i pět jezdců, kteří zde byli v prvním měsíci na návštěvě. Pokud se podíváme na kompletní statistiku, v rovinách se zatím představilo 55 jezdců, a z toho bylo 22 žen a dívek (40 procent). Naznačená čísla jasně ukazují, že tvrzení o mužském sportu jsou již lichá.

Pokud se podíváme mezi dorost, tak mezi žáky ještě několik chlapců s potenciálem najdeme, letos už v rovinách startovali Florian, Dygrýn, Liška, Vyhnálek a Spáčil. V dostizích se však představilo také pět nadějných dívek s žákovskou licencí. Zdrojem nových talentů mohou být i amatéři, ale v této kategorii je Jindřich Fabris posledním mohykánem, zbytek amatérského osazenstva tvoří ženy.

Pokud se podíváme na 55 jezdců v rovinových dostizích podrobněji, tak zjistíme, že je v tomto počtu deset žáků, stejný počet amatérů a také desítka jezdců, kteří sem zavítali ze zahraničí, kde mají trvalé angažmá. Jednoduchým odečítáním zjistíme, že se představilo 25 profesionálních jezdců z tuzemských stájí, a to věru není mnoho. I to je jasný důkaz změn v českém dostihovém prostředí v novém miléniu.

Jsme na začátku května a v Česku připravovaní koně již vybojovali tři blackytype umístění, dvě v Německu a jedno ve Francii. Partyday v pondělí o milimetry prohrála již druhý listed dostih v Německu. „Samozřejmě nás to mrzí, podruhé tak těsná prohra, ale jinak jsme hodně spokojení s výsledky Partyday,“ říká paní Hana Veselá, majitelka klisny. Za pár dní to bude rok, co Partyday vyhrála Jarní cenu klisen. Hodně se mluvilo o tom, že loňský klasický ročník nebyl příliš silný, ale Partyday drží jeho štít hodně vysoko. Blacktype nezískávají čeští klasici pravidelně.

Tu podstatnou změnu jsem si uvědomil o několik dní dříve, když Wireless bojoval o vítězství v Maisons-Laffitte s reprezentanty Godolphinu. Stáje, která pro nás byla dlouho nedostižná. Nyní jsou v českém tréninku koně, kteří s nimi bojují jako rovný s rovným. Dlouho jsem to bral jako nemožné. Možná ani pořádně neumíme vyhodnotit, jaký je to obrovský posun blackytype získaná na západ od našich hranic, především v Německu a ve Francii. Dříve to bylo výsadou především svěřenců Arslangireje Šavujeva, nyní už na ně dokáží dosáhnout také reprezentanti z mnoha jiných stájí.

Posledním střípkem do skládačky, bylo tvrzení Josefa Váni, že nečekal, že by někdy psal zprávu Nickymu Hendersonovi, anglické trenérské legendě. Stalo se. Váňou připravovaný Fafintadenient svedl rovný souboj s koněm připravovaným váženým mužem, okolo kterého se to při festivalech v Cheltenhamu a Aintree točí (sezónu 2016/2017 skončil Henderson v Anglii s bilancí 149 vítězství z 593 startů). Není to ani měsíc, kdy jsem hovořil s Janem Faltejskem na závodišti v Carlisle. „Neběhá se tu o velké peníze, ale úroveň je tu o dvě třídy výš než ve Francii,“ řekl tehdy znalec dostihových poměrů v obou zemích.

Můžeme být druhým místem Fafintadenienta zklamáni, ale opět je to důkaz, že je nám dostihová vyspělá Evropa blíže, než jsme si ještě před několika týdny mysleli. Dopad do českých reálií? Daleko větší rozevření nůžek mezi elitou a základnou, než na jakou jsme byli zvyklí v minulosti.

Mějte příjemné dny a na viděnou na dostizích!