Bumpery, Váňův pohár a překážky obecně - 20. 6. 2013

Začneme bumpery. Ty se běhají v zemích s rozvinutým překážkovým provozem jako Francie, Británie a Irsko. Přiznám se, že v době naší zimní přestávky krotím svoji dostihovou vášeň sledováním překážkové sezóny na ostrovech a proto o tamních dostizích vím víc, než o těch francouzských. Tam tyto dostihy patří mezi překážkové, ale běhají se na rovinách na distancích od dvou mil (3200 metrů) pod názvem National Hunt Flat (NHF). Jsou pro koně, kteří dosud nestartovali v oficiálních dostizích (někteří před tím chodí point-to-point) a slouží pro přípravu koní na překážkové dostihy, kam drtivá většina koní směřuje. Kůň může v těchto dostizích startovat čtyřikrát, pětkrát pokud ten poslední start je v jedničkovém NHF. Většina těchto dostihů jsou ty nejnižší kategorie, ale mají i své vrcholy a ty největší mají i status Grade 1. Každý z těchto koní, ale může kdykoli přejít do rovinových dostihů, jen se pak do překážkových dostihů může vrátit jen na proutěnky nebo steeply.

U nás je v této nové disciplíně situace poměrně chaotická a na to, že dostihy bumper jsou stále ve zkušebním provozu, mají pro koně, kteří se jich účastní, hodně omezujících pravidel. Tím hlavním je, že se koně, kteří startovali v bumperech, nemůžou vrátit v aktuální i následné sezóně do klasických rovinových dostihů. To je zvláštní v situaci, kdy se pravidla mění za pochodu. První pardubické bumpery se odběhly podle pravidel schválených Radou Jockey Clubu. Začátkem června ale Prezidium asociace steeplechase některá pravidla pozměnilo a většinou i k lepšímu, ale stále i po zveřejnění se pravidla nadále upravují.

Pozitivní určitě je, že ač jsou nepochopitelně tyto dostihy brány jako rovinové, naštěstí jen jako zvláštní druh a proto propozice pro koně, kteří v rovinových dostizích nezískali jednotlivou cenu 4.000 Kč, se týká skutečně jen vyhraných dotací na normálních rovinách. To by se jinak první tři z minulých bumperů již nikam nedostali. Rozumné by v našich podmínkách, kdy do překážek chodí koně dřív než na ostrovech, bylo i omezení do pěti let, kdyby se tím na dva roky nevyšachoval minule druhý sedmiletý Greate Generous. Může být i omezení pro jezdce do 50 vítězství a vlastně ani nevadí, že jezdí i ti rovinoví, protože nevím, kolik těch mladých jezdců na překážkách skutečně je. Také minimální distance se mění každou chvíli a podle mě by to třeba mohlo být pro tříleté od 2800 metrů a pro starší od 3200 metrů.

Další věcí je organizace těchto dostihů. Tyto dostihy skutečně nikde nejsou žádným tahákem a na ostrovech jsou vypisovány jako poslední dostih, spíše jako přívažek ke skutečným překážkám. Není se tak čemu divit, že když pardubický pořadatel vypíše na ně specializovaný den a ještě pátek, tak se tam nikdo nehrne. Navíc jim nestálo za to ani udělat dostihové programy pro návštěvníky, když stačilo vytvořit jeden program na oba dva dny současně. Oni vůbec v Pardubicích nepochopili výhodu letního dvou mítinku. V době, kdy panují vedra a ještě v 8 hodin večer je denní světlo. Navíc posunutím v pátek začátek dostihů na 16 hodinu, to asi bude zábava jen pro nezaměstnané.

Teď zkusím takový nápad. Jsme v Pardubicích, tak proč neudělat dva normální překážkové dny. V pátek počkat, aby lidi mohli přijít z práce a začít v 17:30, na programu 6 dostihů, třeba 2x proutěnky, 2x steeply a 2x bumpery. Poslední je ve 20 h. Další den jsou dostihy tak plno lidí zůstane, v přijatelnějších večerních teplotách pak mít možnost posedět (ne jen na tribuně) a dát si něco k pití a jídlu. A druhý den netrápit diváky od 13h devíti dostihy, ale začít v 15 h a na programu třeba 7 steeplů a nakonec 1 bumper. Konec v 18:30, max. v 19h a jede se domů.

Další novinkou letošní sezóny by měl být Dostihový pohár Josefa Váni. Série tří dostihů dotovaných miliónem korun, to je něco, co by mohlo oživit překážkovou sezónu a především vehnat krev do žil klasickým steeplechase, které jsou poslední dobou opět vytlačovány u nás přebujelými cross country. Spojení dostihů se jménem Josefa Váni se zdá být jako dobrý marketingový tah, protože Josefa Váňu u nás zná každý. Mám ale dojem, že organizátoři projektu tuto devízu promarňují, protože první dostih je skoro za týden a širší veřejnost o nějakém Váňovu poháru vůbec neví. Doufejme, že aspoň proběhne nějaká tiskovka a médii proběhne nějaká zpráva. Vždyť Váňovo jméno na sportovní straně novin stále táhne. Že by propagaci dělala sama závodiště, se asi čekat nedá.

První dostih v Karlových Varech bohužel koliduje s Grande Steeplechase D’Europa v Meranu a týden před tím tam je Gran Corsa Siepi D’Italia, obě dotované 60.000 euro, což bylo bohužel zapříčiněno posunem sezóny v Meranu. I tak by se ale měli představit zajímaví koně. Po Varech se zamíří do Pardubic a pak do Mostu. Konečně by se tak mohlo stát, že výborní koně, kteří běhají jen v Itálii, se představí i u nás. Pokud by projekt měl delšího trvání, mohl by navázat na dvě klasické steeplechase v Pardubicích, Zlatý pohár a Stříbrnou trofej (kdysi Cenu Parama). Zlatý pohár přišel letos o půlku dotace a stala se z něj spíše taková předzkouška pro avizovaný pohár, kde se většina koní teprve rozběhávala. Doufejme, že něco podobného nepostihne klasický steepl při Velké pardubické. Právě to by asi jedině mohl být dostih, kam by kromě Velké mohla směřovat zahraniční konkurence, kdyby se zde naopak dotace zvýšila, třeba na úkor Ceny Labe, kde je kvalita koní srovnatelná s méně dotovanou Cenou Vltavy. Angláni a Irové by klidně k nějakému koni do Velké mohli naložit i nějakého steeplera.

A dostáváme se k u nás nejopomíjenější kategorii překážkových dostihů a to jsou proutěné překážky. To je disciplína, která je ve vyspělých zemích skoro rovnocenná se steeplechase, ale u nás se na ni jaksi zapomíná. Navíc zcela chybí koncepce na celou sezónu, kdy ti lepší proutěnkáři vlastně nemají co běhat a až na podzim mají vypsány hned čtyři jedničkové dostihy. Je ale pravda, že se u nás proutěnky trochu prolínají s klasickými steeply. Překážky na pardubickém steeplovém okruhu nedosahují parametry (o konstrukci radši pomlčím) steeplechase skoků. A ty karlovarské již vůbec ne. Ty by se dali přirovnat třeba k italským siepi, které jsou podobné proutkám ve Francii. Na ostrovech zas mají rychlé pružné ploty. Jak bylo vidět třeba v prvním dostihu v Lysé, konstrukce těch našich není nic bezpečného. A teď by se chtělo dohodnout, jak by měl jednotlivý druh překážek vypadat, aby se dalo označit, co je proutěná překážka a co steeplová. A teď další moje myšlenka. Přestože jsem milovník anglických překážkových dostihů, naši koně se dostanou spíše do Itálie a Francie. Proto by asi proutěnky měly být i u nás nízké pevné překážky. Steeplové skoky zas vyšší a bytelnější jak v Anglii, nebo spíše živé ploty jako v Itálii a Francii. Třeba vybudování v Pardubicích okruhu s poctivými steeplovými skoky by bylo super. A proutěnky by se musely stavět.

Koukám, že jsem se dost rozepsal, tak snad to někdo přečte.

Zdravím