Anglické divácké střípky - 17. 3. 2013

Je pátek krátce po desáté a snažíme se dostat na závodiště, brány jsou pro diváky ještě zavřeny. Na vstup čekají stovky lidí, ale úplně v pohodě, nikdo nekřičí, "Tak nás pusť dovnitř", a něco podobného, jak známe z Česka. Když najdeme průchod, kde nás pořadatelé pustí, projdeme v klidu, zase nikdo nekřičí a v klidu čeká, až přijde ta správná chvíle. Drtivá většina návštěvníků si musela vzít dovolenou, aby se svátku v Cheltenhamu mohla zúčastnit. Všechny čtyři dny od úterý do pátku byly normálně pracovní. 

Dovedete si něco podobného představit u nás? Možná u fotbalu či hokeje, ale při dostizích? Když mám volno tak se jdu bavit, jako mají diváci npasáno na čele. Překážkové dostihy, to není záležitost smetánky jako roviny, ale přesto. Všechno začíná již oblečením. V pátek stříkalo bláto nejen na dráze, ale také v ochozech, ale přesto jsme našli desítky dam v lodičkách na deseticentimetrových podpatcích. Pohyb na měkkém podkladu pak nepřipomínal velebené dámy, ale spíše batolící se káčátka.Nevěřím tomu, že březnová Anglie nabízí tolik různých typů počasí. Možná o nějaký ten stupínek tepleji, ale rozhodně ne méně srážek. Pokud ty stovky dam na podpatcích nebyly v Cheltenhamu poprvé, tak musí mít podobné zkušenosti. Angličtí meteorologové déšť předpovídali naprosto přesně. 

Málokdo z pánů neměl kravatu, sako bylo samozřejmostí. Další vrstvy, to už byla otázka horkokrevnosti každého jedince. Jak se ozvala živá nebo reprodukovaná hudba a dotyčného chytla za srdce, okamžitě se začal pohupovat do rytmu nebo rovnou tančit. Pokud již kelímků bylo více, tak šel do kola první, kdo byl po ruce bez ohledu na pohlaví. Podobné scénky mnohokrát vyloudily úsměv na tváři, ale bylo vidět, že se dotyční baví. Samozřejmě s postupujícím časem už o dění na dráze tolik nešlo. Do jednoho z barů jsem dorazil při předposledním dostihu a o dění na dráze se zajímal jeden mladík, který stál na stole a koukal z okna. Před obrazovkami stálo několik lidí, kteří se tvářili, že je dostih zajímá, ale spíše měli přestávku v hovoru s některým z kamarádů. Doběhlo se a začalo se sázet dál. V baru byla doslova hlava na hlavě. Dostat se dál než 5 metrů od vchodu byl úkol nad jiné nesnadný.  

Na každých anglických dostizích asi platí zásada, že není hanba se opít. Zvláštní jsou spíše ti, kteří alespoň nějakou hladinku nemají. A je jedno jestli jste v Ascotu, Cheltenhamu nebo Kemptonu, je-li slota nebo teplo. V sobotu opouštíme Kempton Park po posledním z dostihů, v tribuně stále hraje irská kapela chytlavé melodie, zábava běží naplno, jen by se chtělo podotknout noc je ještě mladá. Kdyby nevolaly další povinnosti člověk by na chvíli rád zůstal. Přijít půlhodinku před dostihy a po posledním opět utíkat domů, to se v Anglii nenosí, aspoň u většiny návštěvníků.

Co však ještě stojí za zmínku je přístup na dráhu v Cheltenhamu. Majitelé určitých vstupenek mohou dostihy sledovat uvnitř oválu. Nikdo toho nezneužívá, chodí ti, kdo potřebné lístky mají, nezaregistrovali jsme nějaké tahanice mezi pořadateli a diváky. Disciplína je obosutranná. Když jdou na dráhu nebo zpátky nikdo je nešikanuje, pokud ještě nemohou přejít zpátky v klidu stojí a čekají. Nikam se netlačí, neútočí. V tu chvíli si stačí jen povzdechnout jediné: Jiná země, jiný mrav. Na samostatné zamyšlení by byla péče o novináře v Cheltenhamu a jejich pracovní pohodlí. Pro tentokrát stačí jedna věta. Každý, kdo požádal o pracovní stůl, ho měl k dispozici a  wi-fi fungovalo bez výpadků.

Za necelé tři týdny začíná tuzemská sezona, pojďme si ji také užít s úsměvem na tváři! Hádek a žluči už bylo dost, když se podíváme na to, jak je dostihová obec malá. Dostihy jsou přece zábava a čím víc lidí budou bavit, tím lépe na tom všichni budeme. To je můj názor, možná ovlivněný poslední návštěvou Albionu...