Napsat úvod k rozhovoru mi obvykle nečiní problém. V případě povídání s hercem Karlem Rodenem je tomu jinak. Přemýšlím, zda bude dobré zmínit, že jde o jednoho z našich nejvýznamnějších herců současnosti, jehož výkony znají nejen čeští, ale i zahraniční diváci. Ve filmu si zahrál například po boku Roberta De Nira, Rowana Atkinsona, Matta Damona či Wesleyho Snipese. Nebo zda bych měl psát spíše o tom, že přes uvedené skutečnosti na mě působil zcela přirozeně, a že jsem u něj nezaznamenal jedinou hvězdnou manýru. Také bych si mohl zalichotit. Zatímco obvykle rozhovory příliš neposkytuje, na GALOPP Reporter si čas udělal ochotně. Díky tomu jsme se s redakcí měli možnost v půlce května ocitnout na jeho usedlosti. Během hodiny, kterou jsme u něj strávili, a během níž nás provedl svým „královstvím", jsem o něm zjistil, co se o něm z médií příliš neví. A sice, že je v nejlepším slova smyslu hospodář. Své sídlo si pořídil před čtyřmi lety, zvelebuje ho ze všech sil a kromě koní na něm chová bezpočet dalších zvířat. Což na mě zapůsobilo asi ze všeho nejvíce a osobně to považuji za nejpodstatnější sdělení úvodu našeho povídání. Tím spíše, že na všechnu tu práci nemá najatou armádu pomocníků, ale vše co jde, dělá sám a prací na statku tráví téměř veškerý volný čas.
Máte to tady nádherné...
Je to tady hezké místo a koně tady byli vždycky. Areál jsem objevil náhodou. Mým cílem bylo mít něco svého a mít něco pro koně. Měl jsem vyhlídnutý statek u Prahy, ale z toho sešlo. Pak jsem se jel podívat sem. Napřed jsem to nechtěl. Než jsem to koupil, nechal jsem si to třikrát projít hlavou.
Evidentně se k tomuto místu váže bohatá historie. Znáte ji?
Já jsem areál koupil od restituentů. Ale předtím ho více jak sto let vlastnili Lobkowitzové. Pobýval tady i Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, který odsud odešel do Křepenic a tady to přenechal své dceři.
Práce je tady ještě mnoho. Jaké jsou vaše další plány?
Ze všeho nejdříve jsme museli vše opravit pro naše koně, abychom se sem vůbec mohli nastěhovat. Chtěl bych zámek postupně opravit do původní podoby. Ale nemám to nastavené tak, že tam musím za každou cenu bydlet. Až to bude, tak to bude. Zatím máme kde bydlet.
Pocházíte z herecké rodiny, vztah k této profesi jste měl tedy po kom zdědit. Vztah ke koním také?
Můj strejda byl velký koňský handlíř. Byl z jižních Čech, z Velešína. Tam měl velký statek a koně. Nám se to s bráchou moc líbilo. Pak jsme začali jezdit i my. Tenkrát mi bylo asi dvanáct let.
Vzpomenete si, kdy jste poprvé seděl na koni?
Nevím, jestli mě někdo z rodiny posadil na koně jako malinkého, to si nevzpomenu. Ale sám jsem se na koňský hřbet posadil asi v těch dvanácti letech. Začali jsme jezdit v jízdárně v Haklových Dvorech u Českých Budějovic. Tenkrát to byl jezdecký oddíl TJ Žižka. Pečovali jsme o koně, uklízeli, o víkendech měli služby na krmení. Chodívalo nás tam víc, měli jsme cvičitele, který nás učil jezdit i starat se o koně. Pak jsme také hodně jezdili do Netolic k panu Havlovi do Nového Dvora.
Lákaly vás dostihy?
Dostihy jsem byl posedlý, jezdil jsem se na ně dívat na Hlubokou. Jako dítě jsem toužil jet Velkou pardubickou, opravdu jsem to prožíval. Pořád jsem se vážil, měřil. Do nějakých šestnácti let byla naděje, ale pořád jsem rostl a nešlo to zastavit. Pak jsem šel na střední keramickou školu do Bechyně, ale často jsem simuloval, abych mohl místo školy jezdit ke koním do Nového Dvora. Doma jsem soustavně vyhrožoval, že půjdu na učňák do Kladrub na ošetřovatele koní. Pak jsem dostal rozum a nestalo se tak.
Dostihy vás pustily?
Mně se dostihy líbí, ale spíše na to nemám nervy. Bojím se, že se někomu něco stane.
Zažil jste v mládí u koní vojenský dril, který se ve stájích dříve aplikoval?
Bylo to vše jinak. Na koně se nesmělo mluvit. Přístup je dnes kompletně jiný.
Když vás lákala Pardubická, zkoušel jste i překážky a crossy?
Při různých vyjížďkách ano, ale dostih jsem nikdy nejel, k tomu jsem se nikdy nedopracoval. Jediné co jsem jel, byl dostih klusáků. Tehdy posadili na sulky všechny možné lidi a jelo se. Já jsem ho dokonce vyhrál. Klusácké dostihy se mi moc líbí a vůbec nechápu, že na ně nechodí lidi. Klusáci běhávali i na té Hluboké, kam jsem se chodil dívat na dostihy. Dnes je místo závodiště golfové hřiště.
Vy sám jste někdy golf zkoušel?
Říkali mi, že když se dobře trefím do míčku, už mě to nepustí. A pustilo. Mám to jinak. Potřebuji akčnější sportovní aktivity.
Když se vrátíme ke koním, kolik jich máte v tuto chvíli?
Celkem pět. Tři kladrubské bělouše a dva hispano – lusitany, což jsou koně, kteří jsou používáni do koridy. Jsou to hodně chytří koně.
Čím to, že jste si pro chov vybral toto ne zcela obvyklé plemeno, jakým je kladrubský kůň?
Měl jsem úraz a dlouho jsem potom nejezdil. Stalo se to na Hubertu v Písku, kdy jsem spadl a utrhl si rameno, dokonce vím, že to má někdo i natočené. Takže jsem přestal jezdit. V pauze, kdy jsem nejezdil, si bratr Marián pořídil fríského koně. Začal jsem se chodit dívat na jeho tréninky a postupně jsem zase začal jezdit a brácha mě zpátky do ježdění vpravoval. Pak jsem se rozhodl, že si koupím vlastního koně. Máme rádi španělská plemena a kladrubští koně mají vlastně španělskou krev. Koupit koně to je hned. Následoval druhý, třetí a s nimi i starosti, ale i radosti. S koňmi děláme drezurní školu a vystupujeme na přehlídkách. Máme je v plánu začlenit i do divadelního představení. Také je zapřaháme.
Drezurní škola není legrace, máte nějakého učitele?
Můj učitel je vlastně brácha. Je systematický a koně dělá, na rozdíl ode mne, bez pauzy. Máme blízkého kamaráda Roberta Štipku (uznávaný cvičitel koní – pozn.red.). Občas je tu s námi a pomáhá nám při těžších cvicích. S koňmi pracujeme hlavně pro sebe, pro radost.
Jak často se dostanete do sedla?
Denně. Teď tedy budu zase tři měsíce natáčet novou sérii Terapie, takže čas nebude, leda o víkendech. Když netočím, tak jezdím každý den.
Máte ohledně slabosti pro koně podporu vaší ženy?
Má žena tu se mnou je, takže podporu asi mám.
Jak vypadá váš všední den, když jste tady?
Záleží, co je zrovna v plánu udělat. Třeba dneska už máme odježděno, to jsme stihli, než jste přijeli. Hnůj je vyvezen, takže to už dělat nemusím. S traktorem tady totiž umí jen brácha a já. Jinak dělám, co je potřeba. Shrabat kolbiště, přivézt seno, posekat trávu. Večer jdeme na návštěvu, ale ještě předtím musím opravit napáječku. Stále v jednom kole.
Pojedeme-li kolem a uvidíme osobu v traktoru, může to tedy být herec Karel Roden?
Jo, ale teď se na poli nic nedělá. Teď to roste.
Jestli se nemýlím, pořádal jste tady i jazzový koncert?
Ano, pořádal. Byl v kryté hale, kde je díky písku na podlaze výborná akustika. Jazz mám rád a muzikanti jsou naši kamarádi. Chtěl bych, aby se tady hrálo pravidelně. Letos tady budou dva jazzové koncerty. 6. července bude hrát Laco Déczi.
Dovedu si představit, že tato aktivita bude atraktivní i pro novináře.
Jak vlastně snášíte zájem médií o vaši osobu?
To mi moc příjemné není. Často se lže a já z toho cítím negativní energii.
Naopak pozitivní energie sálá z té spousty zvířat, které tady máte. Koně, ovce, husy, pávi, psi, želvy v rybníce. Jediné, co mi tady snad ještě schází, jsou krávy...
Krávu budu mít. Bude to plemeno, které zatím v Čechách není. Je vhodné na mléko i maso.
Čím to, že jste si vybral keramickou školu a ne zemědělskou, když máte tak blízký vztah ke zvířatům?
Táta byl herec, pocházíme z herecké rodiny, takže to mělo svoji logiku. Někdy ve třeťáku jsem se rozhodl pro herectví, i když jsem z něj vždycky měl a mám respekt. Navíc jsem byl a stále jsem stydlivý. Musím si to vždycky na chvilku zakázat, pak můžu na jeviště. Jsem zemědělec amatér, ale o to víc mě to baví.
Pomohli vám koně ve vaší profesi?
Bohužel jsem neměl moc příležitostí toho využít, spíše náznakem. Ale mám dobrý pocit, že člověk není omezen.
Jak jste zmínil, chystáte se natáčet novou sérii Terapie. Těšíte se?
Je to pro mě sice dřina, protože se tam na mě střídají ti moji pacienti a já jsem tam pořád, ale baví mě to. Je to hodně dobře napsaný. Celý štáb je složený z šikovných lidí. Natáčí se dvanáct hodin denně tři a půl měsíce. Člověk z toho bude unavený, ale těším se. Jediná věc, co mě mrzí, je, že nebudu mít léto. Minulá série se točila přes zimu a to pro mě bylo lepší.
Karel Roden
Narodil se 18. 5. 1962 v Českých Budějovicích. Absolvoval střední keramickou školu v Bechyni a následně vystudoval DAMU. Za sebou má řadu divadelních i filmových rolí. Za ztvárnění role Bruna v divadelní inscenaci Velkolepý paroháč Divadla v Dlouhé obdržel v roce 1998 cenu Alfréda Radoka. Za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Hlídač č. 47 získal v roce 2008 Českého lva. Žije s herečkou a výtvarnicí Janou Krausovou.
