Zemřel trojnásobný vítěz Velké pardubické Peruán

Pojďme si Peruána připomenout textem z roku 2013, který pro podzimní číslo časopisu Galopp-reporter připravil Jiří Klokočka. Při té příležitosti můžete shlédnout i video, které natočila Galopp TV na podzim 2013.

Já, Peruán

Velká pardubická je fenomén, který má ve světě jen těžko srovnání. Za téměř stočtyřicetiletou historii tohoto extrémně náročného překážkového dostihu, se na jeho kurzu objevila celá řada fenomenálních koní, jenž by si za své výkony zasloužili postavit sochu. Následující řádky patří jednomu z pěti koní (dnes již šesti – pozn. redakce), kterému se podařilo zvítězit třikrát v řadě za sebou. Moc nechybělo a tento odchovanec Státního statku Litobratřice mohl Velkou pardubickou vyhrát nejméně čtyřikrát jako legendární Železník.

Peru + Huaskarán = Peruán

Nohaté hříbě jménem Peruán udělalo své první vratké krůčky o posledním březnovém dnu v roce 1988. Stalo se tak na Státním zámku ve Znojmě, ve stájích v Litobratřicích. Jeho žilami se naplno rozproudila česká krev, neboť otcem byl Agadir a matkou Pergola, dcera slavného trojnásobného vítěze Velké pardubické Koroka.

Zde byl jeho prvním trenérem Pavel Baráček. O dva roky později jej už připravuje v Karlových Varech Ivan Janatka a Peruán si odbývá svůj debut na dráze ve Velké Chuchli.

V kilometrovém dostihu pro dvouleté dobíhá šestý, v následujících letech absolvuje další rovinové dostihy a přicházejí první vítězství. V roce 1993 slaví Peruán páté narozeniny, opouští roviny a přechází na překážky. Zároveň se vrací zpět do svého rodiště v Litobratřicích, a ještě téhož roku startuje ve svém prvním překážkovém dostihu ve slovenských Topoľčiankách. Zde si připisuje první překážkové vítězství.

Vzhůru na překážky

Peruánovi se slibně rozbíhá kariéra překážkového koně a začíná vyhrávat. V roce 1996 do jeho sedla usedá jezdec, s nímž o několik let později vytvoří nerozlučnou dvojici a společně se nesmazatelně zapíší do dostihových análů.

„Na Peruána si vzpomenu často, a přestože už je to pěkných pár let, co jsme spolu vyhrávali, docela často se mně na něj lidé ptají,“ říká trojnásobný vítěz Velké pardubické a nyní také dostihový trenér Zdeněk Matysík, který v současné době v Petrově nad Desnou trénuje osm koní. „V práci to byl lump. Byl velmi temperamentní a taky nevyzpytatelný. Potřeboval hodně zaměstnat, jinak lumpačil. Na ježdění byl dost nepříjemný, i v dostizích. Musel jsem přijít na to, jak se na něj musí,“ vzpomíná Matysík, ale zároveň dodává, že přes to všechno byl Peruán pracant, který nakonec splnil všechno, co se po něm chtělo.

„Jinak to ale byl zlatý kůň s výborným charakterem. Uměl se na člověka navázat a vytvořit si s ním vztah,“ doplnil.

Střídání stráží

V roce 1997 však nadějný kůň získává nového majitele, kterým se stává zubař Václav Bruna. S jeho příchodem dochází i k výměně na postu hlavního žokeje a Matysíka v sedle střídá Rus Vladislav Snitkovskij. S ním nastupuje Peruán do své první Velké pardubické, ale jejich naděje končí na dropu.

Měsíc nato však Peruán dobíhá na druhém místě v anglickém Cheltenhamu v cross country na 6 200 metrů. Je to jistá satisfakce za nepovedenou Velkou, ale přesto byl tento dostih pro ruského žokeje derniérou a možná i předzvěstí změn, ke kterým v Zámrsku zanedlouho mělo dojít.

Část týmu tvořili ruští koňaři, kteří kromě koní měli zřejmě blízko i ke svému národnímu nápoji. Nejen toto se patrně začalo projevovat na kvalitě odvedené práce, a tak reakce majitele doktora Bruny na sebe nenechala dlouho čekat. Personální opatření dolehlo i na trenéra Františka Horáka, který musel dostihovou centrálu rovněž opustit. Sám majitel dostihové centrály doktor Bruna s odstupem času tuto situaci hodnotí takto: „Zřetězilo se tam několik nečekaných neúspěchů a administrativních pochybení. Zkrátka a dobře, malér se skládá z drobných nedostatků.“

Na místo trenéra nastoupila Lenka Horáková, v tu dobu již bývalá manželka nyní i bývalého trenéra Horáka. Čerstvá absolventka trenérského kurzu v Boskovicích znala Peruána coby pracovní jezdkyně a možná sotva tušila, jaký velký potenciál se v tomto koni skrývá.

První Velká pardubická

„Peruán byl ohromný srdcař, ale popravdě řečeno jsem měla v tu dobu hlavně starosti, abych to všechno zvládla. V kapse čerstvou trenérskou licenci a teď jsem musela vést dostihové centrum, které tehdy patřilo k nejmodernějším a největším v republice. Nebylo to vůbec lehké, protože většinou když začínáte trénovat, máte nějakých pět nebo osm koní. Já jich dostala hned třicet! Ale brala jsem to jako příležitost a výzvu. Protože jsem byla mladá a měla vůli i kuráž, tak jsem se toho chopila,“ vzpomíná Lenka Horáková na své trenérské začátky v Zámrsku.

Čtyři měsíce nato stál Peruán na startu Velké pardubické. V sedle se usadil tehdy pětatřicetiletý Zdeněk Matysík, pro kterého to byla první Velká pardubická v životě.

Do dostihu tehdy odskočilo dvaadvacet účastníků včetně pěti zahraničních hostů. A přestože Velký Taxisův příkop zdárně překonali téměř všichni koně, na nedalekém Popkovickém skoku došlo k hromadnému pádu a pole se rázem smrsklo na pouhých sedm „statečných“.

Matysík šetřil Peruána vzadu a až po Havlově skoku začal zrychlovat. Na čele se stále držel favorizovaný Marketplace s Pavlem Složilem, ale na koncovku mu síly nestačily. V cílové rovině si to ve strhujícím souboji rozdali Matysíkův Peruán a Devil s Romanem Tůmou. Tak se zrodilo první Peruánovo vítězství ve Velké pardubické.

„Tenhle zážitek dosud patří k nejkrásnějším v mém životě,“ svěřil se Peruánův majitel MUDr. Václav Bruna.

Trojnásobný vítěz Velké pardubické

Za zmínku jistě stojí skutečnost, že toto první vítězství Peruána ve Velké pardubické bylo zároveň i historicky prvním ženským trenérským vítězstvím v tomto dostihu. Lenka Horáková na něj vzpomíná: „Pamatuji si, že jsem byla tehdy tak vynervovaná, že jsem si to ani pořádně neužila. Všechno mi to začalo docházet až později.“

Trenérka také prozradila, že si nejvíce užila Peruánovo poslední vítězství v roce 2000. Ale rovněž dodala, že ji nejvíce mrzí druhé místo v roce 2001. Tehdy ve strhujícím souboji Peruána s Chalcem došlo ke spornému manévru německého žokeje Petera Gehma. Těsně před cílem Gehm svého koně natlačil na Peruána, který nakonec doběhl druhý.

Jak malý kousek chyběl k triumfu, který by v historii tohoto jedinečného dostihu neměl obdoby.

Přesto Peruán patří k těm několika málo výjimečným koním, kterým se podařilo vyhrát Velkou pardubickou třikrát v řadě za sebou. Kromě něj se to podařilo ještě Epigrafovi (1957-59), Sagarovi (1981-83), Železníkovi (1987–89) a Tiumenovi (2009-11). (Následně ještě Orphee des Blins 2012-14 – pozn. redakce)

K trojnásobným vítězům patří rovněž Brigant, Lady Anne a Korok, avšak tito koně nedosáhli svých vítězství v řadě za sebou. Nutno ještě dodat, že absolutním rekordmanem Velké pardubické je již zmíněný Železník, který zvítězil počtvrté ještě v roce 1991.

…a trojnásobný Matysík

„Nebylo to s ním vůbec lehké, jak to možná vypadalo. Peruánovou slabinou bylo, že v každém dostihu udělal minimálně jednu nebo dvě chyby. A třeba i veliké! Musel jsem počítat s tím, že některou překážku odbude, a proto jsem byl stále ve střehu,“ vzpomíná Matysík, který v dostihové centrále v Zámrsku strávil pět let jako dvorní žokej. Možná to byla nejlepší léta jeho jezdecké kariéry.

S Peruánem vyhrál následující dva ročníky Velké pardubické, a i on se stal členem klubu „výjimečných“. Zdeněk Matysík společně s Liebichem, Fletcherem, Buckenhamem, Geogheganem a Balatzzim patří k trojnásobným vítězům Velké pardubické.

Bujný stařík

Peruán letos oslavil pětadvacet let, což je věk vpravdě požehnaný a nutno říci, že tato živoucí legenda českého trumfu na svá léta vůbec nevypadá. Snad jen oko zkušeného koňaře pozná, že se jedná o koňského seniora. Peruán se však navzdory svému věku nachází ve výborné kondici a plnými doušky si užívá důchod.

Už šestnáct let jsou jeho domovem pastviny v okolí obce Zámrsk, která se nachází ani ne třicet kilometrů východně od Pardubic.

„Peruán už jen odpočívá. Chodí s ročními hříbaty do výběhu a dělá jim takového vodiče a předáka. Já těm hříbatům stále říkám: „Dívejte se mu na nohy, ať se alespoň něco od něj naučíte,“ usmívá se současný trenér a šéf dostihové centrály v Zámrsku Jan Blecha. Zároveň dodává, že je Peruán naprosto bezproblémový kůň, který však už o něco hůře snáší zimy. „Ty jsou pro něj stále těžší a déle po nich přelínává. Nemá rovněž rád cestování, ale to už naštěstí nemusí podstupovat. Naopak si rád lehne, anebo se vyválí v prachu,“ uzavírá Blecha.

…byl tu jeden lepší, pane Connery!

Nejlepší způsob, jak svému koni vyjádřit úctu a vděk je, když mu zajistíte klidné a pohodové stáří. Trojnásobný šampión Velké pardubické si to zaslouží o to více. Naštěstí je jeho majitelem doktor Václav Bruna, který si to dobře uvědomuje, a především jeho zásluhou prožívá slavný Peruán důstojné a klidné stáří.

„Po vítězství ve Velké pardubické v roce 1999, kde byla celá řada skvělých zahraničních koní, jsme čekali na slavnostní dekorování. Vedle mne stál anglický žokej Kenneth Whelan, který se svým koněm Risk of Thunderem prohrál souboj s naším Peruánem, a s někým telefonoval. Bezděčně jsem zaslechl, jak říká: „Váš kůň jel výborně, ale byl tu jeden lepší pane Connery,“ vzpomíná Bruna na další nezapomenutelný moment, který mu přinesl jeho čtyřnohý přítel. Nutno dodat, že ten, komu žokej volal, byl majitel Risk of Thundera slavný skotský herec Sean Connery.

Tenhle kůň přinesl spoustu radosti a vzrušení nejen svému majiteli a realizačnímu týmu, ale také všem příznivcům a milovníkům dostihového sportu. Mnozí máme ještě v paměti jeho slavné souboje v cílové rovině a dech beroucí vůli vítězit.

Díky za to, Peruáne!

Peruán

31. 3. 1988 – 17. 8. 2017

Dostihová kariéra

58 startů, 20 vítězství, vydělal na dotacích 7 025 587 Kč

Vítěz Velké pardubické 1998 až 2000, 2001 – 2. místo 

Foto: Peruán v Zámrsku v roce 2013, trenérka Lenka Horáková a Zdeněk Matysík.