Vzpomínka na Františka Venhodu

Říkali mu Frankie Boy

V pátek 19. Prosince zemřel v Kolíně nad Rýnem můj kamarád, přítel a tak říkajíc starší bratr, Frank Venhoda. Naše přátelství trvalo déle než 40 let, a protože to byl člověk, který byl vždy na místě, když jsem potřeboval pomoct, poradit, anebo jinak podepřít, chtěl bych o něm napsat pár řádků, aby se nezapomnělo na tohoto excelentního jockeye, dvojnásobného šampióna a vítěze více než 200 dostihů na překážkách, a ze srdce dobrého člověka. Nechci psát o tom, co bylo v Německu, tam byl Frank osobnost, a po těžkém úrazu (zlomenina páteře) v roce 1976, když mu pojišťovna zakázala jezdit dostihy, začal pracovat na direktoriu v Kolíně nad Rýnem jako kontrolor dopingu a totožnosti koní.

Chtěl bych připomenout, že už před tím, než jsme odešli v roce 1968 do Německa, to byl vynikající jezdec, který se uměl smát a nezkazil žádnou legraci. Jednou po mítinku v Pardubicích jsme spolu čekali na přistavení vagónu pro transport koní. Samozřejmě, že jsme byli po banketu ve „Štice“ úplně černí (bez peněz) a tak jsme posbírali prázdné láhve okolo stájí, za to jsme koupili gulášové kostky, na poli jsme „nasbírali” brambory a v mírce na oves jsme vařili „guláš pro chudou pakáž,” jak říkal. Frank byl prostě pro každou blbost. Mimo to jezdil úspěšně řadu špičkových koní, jako byli Hakim, Koran, Japan, Bytčan, Sinus, Lysaj a řada jiných. Dokonce když se vracel z vojny do civilu, tak pro něho pan ředitel Vlasák poslal služební auto do Prahy na nádraží, aby mohl jezdit Valeta v Pardubicích v proutěnkách. Jezdit začínal na „Panenské“ v Armádní stáji pod vedením štábního kapitána Čechury, u kterého jsme spolu také jezdili tzv. „Eqipe”. Do učení přišel k panu Hourovi na doporučení pana Čechury, a vážil 36 kg, což mu ale nevadilo v tom, aby se úspěšně zúčastnil mistrovství Prahy ve vzpírání. Já vím, že kdyby to Frank četl, tak by mi vynadal, že jsem kretén, ale já nechci, aby se na tak dobrého člověka, nejen žokeje zapomnělo, tak říkajíc přes noc.

Říkali mi Lecián (Oldřich Szücs)