V tu chvíli mu asi běžely hlavou vzpomínky na jeho otce, Stanislava, který tréninkovou a chovatelskou základnu Na Srdéčku nedaleko obce Hvozd založil. Během dlouhých let se zde podařilo odchovat nebo natrénovat nejednoho mistra, vítězství nejblyštivější však chybělo. „Je to škoda, že se toho otec nedožil, ale věřím, že se na nás otec shora kouká a raduje se s námi,“ doplnil pokračovatel rodinné tradice. Postaral se o to desetiletý NIkas. Skvělý kůň, ale smolař. Když mu všechno klapne, ostatní se mohou jen dívat na jeho záda, patří k největším hvězdám. Ale z posledních šesti startů bylo jediným pozitivem třetí místo z letošního červnového dvojkového handicapu, čtyřikrát se ani nedostal do cíle. Na skvělé druhé místo z Velké 2013 už pomalu padal prach, stejně jako na vítězství v loňské květnové kvalifikaci.
Marek Stromský v sedle Nikase zatočil na prvním místě do cílové roviny a jezdil jako o život. Ribelino ani nikdo jiný se nepřibližoval. Oslavy mohly propuknout. Mnoho lidí si v tu chvíli ani neuvědomovalo, že vidělo nejrychlejší Velkou pardubickou historie. Nikas byl o více než minutu rychlejší než Železník před 28 lety, kdy poprvé pokořil hranici deseti minut. Rekord se vrátil do rukou Marka Stromského. V roce 2008 byl v sedle Amant Grise, ale ten byl diskvalifikován pro neobjetý točný bod, a tak se rekordmankou stala Sixteen. Tehdy seděl Marek Stromský v šatně a v očích se mu zračilo jedno velké nic. „Na Amantovi už nejezdím, je škoda, že jeho jmény mezi vítězi Velké chybí, ale s dětmi za ním stále chodíme a nosíme mu pamlsky,“ doplňuje žokej. Stromský a dostihový rok 2015? Bída. Sice vyhrál ve Švédsku, ale doma vyhrál jednou, a to koncem srpna v Mostě dostih nejnižší kategorie. Jinak bez vítězství, přitom byl zvyklý na deset a více zářezů za rok. „Staňa“ Popelka na tom nebyl o mnoho lépe, až pardubický víkend statistiky výrazně upravil.
Za Nikasem finišoval Ribelino. Loni byl neviditelný, ze čtyř startů nevydělal ani korunu, letos válí. Velkou šel poprvé, ale choval se jako starý rutinér. Druhé místo jasně ukázalo, že do budoucna je nutné s ním počítat. Pro Pavla Kašného je druhé místo životním výsledkem ve Velké. „Jsem spokojen s výsledkem. Chvíli jsem tam musel kličkovat, když jsem se vyhýbal volnému koni, potom jsem měl hodně štěstí na dropu, snažil jsem se co nejlépe dojet, ale na to že to byla premiéra, ukázal velmi dobrý výkon. Pokud budu v pohodě, tak si rád na něj sejdu, pokud dostanu od trenéra a majitele důvěru,“ říkal Kašný.
Josef Bartoš si chtěl po letech zklamání Velkou pardubickou užít, což se mu podařilo. „Před startem jsem říkal, že když budu do třetího místa, budu nadmíru spokojen, proto jsem nadmíru spokojen. V závěru jsem chtěl vyhrát, ale v poslední stovce už více nebylo a byl jsem rád, že jsem třetí místo uhájil, Universe opět přidal a přibližoval se. Od začátku bylo ostré tempo a první dva kilometry byl poměrně laxní, což mě překvapilo. Po dropu jsem ho musel upozornit bičem, ale potom šel bez chyby.“ Čtvrté místo z loňska si zopakoval Universe of Gracie. Tentokrát ovšem od začátku pořádně tlačil na pilu a dával vzpomenout na uplynulé ročníky s Orphee des Blins. „Dnes byl Universe of Gracie hodně aktivní, v minulých startech už sám poznal, že je čas nadechnout se, to dneska nebylo. Porazili nás dneska lepší koně. Já sám jsem si dostih užil, jen mě kůň nemusel tolik vézt.“
Jméno Rabbit Well se skloňovalo před dostihem ve všech pádech. Výsledné páté místo může být pro někoho zklamáním, ale Josef Váňa mladší byl spokojen. „Bylo to perfektní, dneska už toho mělo dost. Startuje pravidelně od ledna, neustále jsme na něj něco vymýšleli se starty a podobně. Při kvalifikaci jsem se jen vezl, dneska to nebylo takové, ale má před sebou budoucnost a podařilo se mu odskočit, tak paráda.“ Kasim opět prokázal svou vysokou spolehlivost. Od startu se držel blízko čela, nakonec bere šestou dotaci. „Od začátku to byl rychlý dostih, ještě se zaskočil do zadních nohou, tak je úspěch, že jsme doběhli. Opět ukázal, že je to šikovný kůň, být trochu měkčeji, mohlo to být lepší.“
Největší senzací je sedmé místo Loraina. Ve čtvrtek Jaroslav Myška říkal, že je hlavním cílem dokončit. To se podařilo, navíc na velice solidním sedmém místě. „Hlavním cílem bylo porazit Klause, jehož sedlo jsem opustil, ale našemu koni jsem věřil, v letošním roce se mu podařilo získat potřebné zkušenosti. Pro mě je sedmé místo, jako kdybychom vyhráli.“ Slova potvrdila i jeho manželka Štěpánka. „Ještě se z toho nemůžu vzpamatovat, je to pro mě šok.“ Okolo cílového mezníku ještě proběhl kvartet Modena, Templář, Pasquini Rouge a Klaus.
Zatím nebyl přidán žádný komentář.