Kolik máte v současné době ve stájích koní?
Aktuální stav je šedesát jedna koní.
Jaká byla zima v Bošovicích.
Dlouhá. Velmi dlouhá. Občas plískanice, bláto a déšť. Pak zas sníh a mráz. (smích)
Ale vážně, pravidlem zde v Bošovicích je, že trénujeme v podstatě stejně ať je zima nebo léto.
Samozřejmě ne se všemi koňmi. Kůň, který má po sezóně, má pauzu. Ten, který byl zraněný nebo pozdní koně normálně trénují. Dvouletí mají svůj vlastní specifický režim. V zásadě lze však říci, že pro chod stáje se nic nemění. Hlavní celoevropská dostihová sezóna běží od dubna do října, takže v tomto čase se trénuje asi nejintenzivněji. My však běháme s některými koňmi dostihy i v zimě.
O tom je i má další otázka. Během zimy jste absolvovali celou řadu dostihů zejména ve Francii. Jak byste to zhodnotil?
Přivezli jsme odtud velmi pěkné výsledky. V žádném případě jsme tam nedělali „nějaké křoví“. Byli jsme druzí, třetí, čtvrtí, pátí, proto naši účast na francouzských drahách hodnotím velmi pozitivně. Navíc jsme získali s několika koňmi handicap a také mnoho užitečných zkušeností.
Proč jste se zaměřili zrovna na Francii?
Je to prestižní záležitost, neboť francouzské dostihy jsou na velmi vysoké úrovni. Ale upřímně řečeno, ten důvod je zejména ekonomický. Kromě jistoty plateb jsou v případě úspěchu velmi atraktivní dotace. Francouzské dostihy jsou dotované takovým způsobem, jaký nemá v celé Evropě obdoby! Například běžný provozní dostih se tam běží o nějakých šestnáct tisíc euro. Tak je u nás dotovaný v podstatě jen klasický dostih. Troufám si tvrdit, že Francie je v současnosti jedinou evropskou zemí, která v této oblasti prosperuje.
Jak moc náročné je běhat ve Francii a jak jsou tam čeští účastníci vnímáni?
Už jsem řekl, že je to dostihově velmi rozvinutá země a konkurence je zde obrovská. Jestli tam chcete uspět a být konkurenceschopní, je nutné tam jezdit pravidelně a systematicky. Ne nahodile! Tak to prostě nefunguje.
Co se týče druhé části otázky, tak zpočátku jsme byli vnímaní pomalu jako nějací křováci z buše, ale po úspěších nás Francouzi začali brát vážně a pomalu si tam budujeme respekt. Je to znát i na kurzech a také bych rád podotkl, že Francouzi jsou jinak velmi sportovně korektní.
Jak velký rozdíl je mezi způsobem dostihů u nás a ve Francii?
Diametrální. A týká se to v podstatě celé Evropy, neboť takhle se běhá pouze ve Francii. Velmi stručně řečeno, koně tam závodí posledních třista čtyřista metrů. Do té doby je dostih ve značně volném tempu, což je v zásadě velmi chytré, neboť jsou tito koně pošetřeni. Mohou tak absolvovat mnohem více dostihů než kdekoli jinde. Představte si, že tam jsou dvouletí koně, kteří mají odběháno dvacet pětadvacet dostihů! A to není nějaká výjimka. Ve Francii je téměř všechno velmi promyšlené a velmi ekonomické.
Jaká je strategie do letošní sezóny?
V žádném případě nepodcením české dostihy. Rád bych obhájil titul trenérského šampióna a samozřejmě bych rád stihl absolvovat co nejvíce dostihů. A to nejen doma, ale i v zahraničí.
Mám skupinu koní, se kterými počítám hlavně do zahraničí, kde budou schopni konkurovat.
Jedná se o koně jako například Ley Percy, Talar, Everest Hill, Winrocco, Dangerous Gleam, Wanillca, Waka Laura nebo Donn Halling.
Vzhledem k tomu, že nemám žádné vítězství v klasickém dostihu, velice rád bych se o nějakou klasiku ucházel. Samozřejmě lze v tuto chvíli mluvit o jarních klasikách, které jsou nejblíže. Do Jarní ceny klisen mám přihlášeno dokonce pět účastnic. Například Beryaska, So Easy nebo Woolfilly jsou velmi kvalitní klisny, které jistě šanci mají.
Do Velké jarní ceny máme přihlášeného Talara, Winrocca a Everest Hilla. O nich si myslím, že to jsou rovněž velmi nadějná želízka v ohni.
