Druhá únorová neděle nabízí tradičně druhý díl třídenního dostihového svátku na zamrzlém jezeře pod názvem White Turf. Historie tohoto mítinku se začala psát už v roce 1907 a mítink si zíkává stále větší prestiž. Dotace utěšeně rostou, ještě před několika lety byla celková dotace vrcholu mítinku 111 111 švýcarských franků a příští týden se 74. Grosser Preis von St. Moritz poběží o 135 135 franků. Jeden z nejlepších švýcarských trenérů, Slovák Miroslav Weiss dodává. "St. Moritz zůstane vždycky St. Moritz. To je pro většinu švýcarských majitelů hlavní cíl vyhrát tady dostih, to vždycky zůstane."
O tom, že se pořadatelům z prestižního vysohoroského centra daří, svědčí i fakt, že dostihový den pravidelně nabízel šest klání, od letošního roku je to sedm. První a třetí neděli je to sedmička oficiálních klání, zatímco dnes je na programu šest soubojů oficálních a jeden dostih osobností ve skijöringu. Dotace se pohybují od 10 do 20 tisíc franků (od 200 do 400 tisíc korun). Přitom pole nejsou nijak početně bohatá. V rovinových dostizích se představí šest nebo sedm koní, nejpočetněji bude obsazeno jedno z klusáckých klání, které nabídne 11 účastníků. "Druhý dostihový den, nebývá nikdy moc obsazen, příští týden při vyvvrcholení mítinku to bude jiné. Pole Velké ceny bude určitě plné, jen já chystám šest až sedm koní, " doplňuje Weiss. Ve startovních listinách najdeme koně z Německa, Itálie a domácí. Na účast českých vyslanců v letošním roce můžeme pouze vzpomínat.
Také pro Němce je účast v Mořici velice prestižní. "Dění ve Švýcarsku je pravidelně sledováno a zejména dobře dotované dostihy a dostihy, které jsou pod patronátem PMU se obsazují," sděluje jezdec Jozef Bojko, který opět po týdnu do Mořice dorazil. "Dneska tady máme na testování Russian Tango, jestli s ním má cenu přijet i za týden na Velkou cenu. Jestli bude startovat, také bych přijel. Měl by být bez problémů, tak uvidíme," doplnil Bojko. Na výkon šestiletého hřebce stáje Darboven je zvědavý u trenér Andreas Wöhler, který osobně do Svatého Mořice dorazil.
Po vystoupení Russian Tanga si šel Wöhler na pódium pro čestné ceny, jeho svěřenec polovinu dostihu cválal na druhém místě, v předposledním oblouku ho Bojko posunul na špici a lehce zvítězil v klání na 1900 metrů. Za týden by se měl vrátit do Svatého Mořice, do vrcholu mítinku. "Za týden to bude mít těžší, soupeři ho nenechají tak v klidu, jak to bylo dnes. Dnes jsme měli dostih naprosto podle předpokladů." sdělil úspěšný žokej.
O tom, že němečtí trenéři mají turf v zemi helvétského kříže velmi dobře přečtený, dokládá i vítězka dvou skijöringových klání Mombasa, kterou připravuje Peter Schiergen. "Startovala i v Neussu, kde doběhla mezi pěti nebo šesti startujícími poslední, ale tento typ dostihu ji baví," představuje šestiletou klisnu Jozef Bojko. Do poloviny dostihu se Mombasa držela v poli, ale poté ji Adrian Von Gunten vypustil a ona lehce zvítězila. Hřebčín Bona si tak připsal díky dvěma triumfům více než 12 a půl tisíce švýcarských franků. Třetího triumfu může dosáhnout za týden, kdy mítink na jezeře vrcholí.
Klání ve skijöringu to je kapitola sama o sobě. Ve Svatém Mořici se těší obrovské prestiži, vítězný jezdec celého seriálu obdrží titul "Král Engadinu" (oblast ve které Sv. Mořic leží) a věcné ceny od jednoho z hlavních sponzorů celého mítinku. Jezdci musí být připraveni na sněžnou masáž. Celý dostih jedou ve sněžném oparu za kopy koní, velmi pochybuji, že něco vidí, ač vybaveni lyžařskými brýlemi. Specialitou byl dostih osobností ve skijöringu, kde byl kůň osedlán jezdcem a navíc za ním jel lyžař. Za jedním z účastníků se osobnost neudržela, ani neodstartovala, a tak měl kůň výhodu, ale samozřejmě byl diskvalifkován. Ve startovních listinách figurovalo i jméno Christopha Pieux, několikanásobného francouzského překážkového žokeje-šampiona, ale ten se nakonec na lyžích neobjevil.
Sám Bojko dává přednost švýcarským dostihům z jednoduchého důvodu, jsou lépe honorované než ty německé. "Víc si tady vydělám, proto jsem tady. Podmínky jsou tady lepší než na písku v Neussu, navíc dráha je dneska velmi dobře připravená, a tak nelétají až tak velké nášlapky." Někteří jezdci startují v obličejových maskách, Bojko ji však nenosí. "V prvním dostihu jsem si myslel, že nastoupím a všem uteču, ale bohužel se to nepovedlo. V těch menších dostizích je to nejlepší taktika, ale Velká cena se takto jezdit nedá," přibližuje něco z taktiky slovenský žokej.
Jezero ve Svatém Mořici, kde se dostihy konají má plochu 765 metrů čtverečních, pro dostihy a jiné události, které se zde konají od ledna do března, bývá využita přibližně desetina. Plocha stanů pro návštěvníky, sponzory, restaurace a další zaujímá 4 tisíce metrů čtverečních. Tloušťka ledu bývá zpravidla 40 až 80 centimetrů, hloubka jezera je 44 metrů. Aby vše mohlo bez problémů fungovat a každý návštěvník zde našel potřebné pohodlí je potřeba natáhnout 10 kilometrů kabelů. Každý dostihový den zajišťuje 220 pracovníků. Velké mrazy zatím nikdy dostihy nezastavily. "I když je ráno velká zima, přes poledne se oteplí a je to dobré. Když nesvítí sluníčko, přijde málo lidí, ale vždycky se běhá. Horší je to, když se oteplí a voda se dostává na povrch, to může ohrozit konání dostihů, ale kvůli zimě se dostihy nikdy nezrušily," přibližuje místní reálie Miroslav Weiss.
Problémy s teplem byly letos v Arose, kde se tradičně konají v lednu dva dostihové dny, ale kvůli rozmarům počasí se letošní program nepodařilo naplnit. Proto byl rozšířen program ve Svatém Mořici, kde jsou podmínky ideální, a podle předpovědi by měly vydržet i příští týden.
Do startu prvního dostihu zbývala zhruba hodina a areálem už zněla hudba, stolky v areálu se začaly zaplňovat, smetánka přišla v ideálním počasí za zábavou. Každý dostihový den navštíví 10 až 15 tisíc diváků, vstupné není zrovna levné, k stání 15 franků (300 korun), nejlepší místa na tribuně přijdou na 70 franků (1400 korun). V průběhu odpoledne je areál plný a atmosféra je pohodová.
Samostatnou kapitolou je vyhlašování nejlepších, které probíhá na pódiu. Areálem zní Vangelisova hudba, okolo vítězného paddocku se shromáždí minimálně tisícovka lidí. Vítězný realizační tým dostává četné čestné ceny, na pódiu pózují dva malí koně a z publika zní mohutný potlesk. "Toto je světová specialita, která dělá velké jméno švýcarskému turfu po celém světě. Je to jedna největších akcí ve Švýcarsku vůbec. Díky tomu nás znají," říká přesvědčivě Miroslav Weiss.
Díky neopakovatelné atmosféře a nádherné scenérii okolo, by White Turf měl navštívit jednou za život každý turfman, je jedno jestli fandí cvalovému odvětví nebo klusákům. Na parkovišti v sousedství jezera je letáček St. Moritz - top of the world, White Turf je určitě jedním z vrcholů dostihového světa.
Zatím nebyl přidán žádný komentář.