Působí na vás ještě úspěch v šampionátu?
Josef Váňa: Když jsem začal s trénováním koní, dal jsem si závazek, že budu sedmnáctkrát trenérský překážkový šampión, jako kdysi německý trenér Shitz. Ten byl sedmnáct roků po sobě nejlepší překážkový trenér (smích). Ale abych pravdu řekl, nemám tušení, pokolikáté šampión jsem (smích). Já tyhle statistiky moc nesleduji.
Václav Luka: Samozřejmě, že působí. Kdyby nepůsobilo, šlo by o nějakou formu ztráty motivace. Ovšem mojí hlavní motivací pro dosahování nejlepších výsledků je snaha udělat radost majitelům koní, kteří mi dali důvěru. Pokud by oni byli spokojeni a já bych přitom v šampionátu nezvítězil, měl bych radost i tak. Prvoplánově ani nelze jít do sezóny s cílem vyhrát šampionát. My jsme o něm začali uvažovat až někdy koncem léta. Do té doby na něj člověk vůbec nemyslí, to beru koně po koni, majitele po majiteli a snažím se dělat svojí práci, jak nejlépe mohu. Že z toho potom vyplyne i úspěch v šampionátu je hezké, ale asi ani nelze, aby to byl hlavní cíl.
Co považujete za svůj největší úspěch letošní sezóny?
Josef Váňa: Podle mě asi umístění tří koní v první pětce Grand Premio.
Václav Luka: Stabilitu ve výsledcích koní, které nám majitelé svěřili do tréninku. A radost majitelů. Myslím jejich radost z vítězství, kterou na nich mám možnost vidět po dostihu. Klidně se může jednat o řadový dostih, důležité je, že se koně podařilo připravit tak, že vyhrál. Někteří majitelé takových koní se umí radovat, jako kdyby vyhráli derby. A to mi dělá největší radost. Že kůň vyhraje, těší i mě, ale to je moje práce, aby vyhrál. To se ode mě v podstatě očekává, i když se to pokaždé nepovede. Mě nejvíc zajímá a žene dopředu reakce majitelů. Kdyby to člověk nedělal pro tu jejich radost, už by to bylo jako ve fabrice a to by mě nebavilo.
A co se naopak letos úplně nepovedlo?
Josef Váňa: Nepovedla se Velká pardubická, což je i finančně znát. Ta letošní byla taková zvláštní. V tom hlubokém terénu, který tam byl, udala klisna Orfee des Blins takové tempo, že nebylo možné na nic čekat a muselo se „valit“ dopředu. Bohužel to nebylo dobré pro ty koně, kteří by chtěli spíše volnější tempo a pak jít v závěru. Ať to byl Belmont, Sixteenka nebo i Tiumen. Žádný z nich tuto možnost nedostali. Budeme muset holt posílit. Koupil jsem ve Francii zajímavého koně, tak doufám, že by to mohla být ta pravá posila.
Václav Luka: Hodně jsme jezdili do zahraničí a ne všechno se nám tam podařilo podle mých představ. Ale beru to jako zkušenost a důležité je, abychom se z nedostatků dokázali poučit. V takovém případě se nám může vše, co se letos nepovedlo, příště vrátit v dobrém. Mě těší, že mám kolem sebe majitele, kteří jsou ochotni riziko spojené se zahraničními starty podstupovat. Úspěch při dostizích je týmová práce. A pokud jediná část týmu nepodá stoprocentní výkon, tak nelze očekávat ten nejlepší výsledek. A majitelé jsou nedílnou a zároveň velmi důležitou součástí takového týmu. Mockrát se stalo, že koně s potenciálem uspět v zahraničních startech neměli majitele, který by jejich účast na dostizích venku podpořil. Tím pádem vypadla klíčová složka týmu a takoví koně pak startují pouze u nás. Stejně tak se ale může stát, že majitelé nemají potřebné týmové hráče na straně realizačního týmu. Ani v takovém případě nelze počítat s úspěchem. Má-li se dostavit úspěch, nesmí vypadnout jediný díl mozaiky.
Který z letošních dostihů vám přinesl největší radost?
Josef Váňa: Řekl bych, že největší radost mi udělalo, když jsem těsně po mém zranění vyrazil na Prvomájovou steeplechase. Byl jsem tehdy ještě v dost dezolátním stavu. Navíc můj synek se vrátil z Itálie a to odpoledne v Lysé vyhrál tři dostihy. To byla pro mne taková vzpruha, jako by mi dali injekci živé vody. Tehdy jsem si také uvědomil, že se nemá nic vzdávat, že se má dál makat a případné neúspěchy se musí přeprat a bojovat dál.
Václav Luka: To je těžké. Dostih, který nám přinese hodně radosti je minimálně jednou za měsíc. Ale kdybych si musel vybrat, tak bych zmínil asi dva. Prvním byl úspěšný start debutanta Glorious Eaglea ve Francii. Také proto, že ve Francii se hned tak nevyhrává. Navíc se běželo v zimě, v únoru, kdy u nás bylo dvacet pod nulou. Všichni si tenkrát klepali na čelo a my se vrátili s vítězstvím. Druhým dostihem, který přinesl nejen mně nezapomenutelný zážitek, byl start Donna Hallinga v italském St. Legeru na konci října. Tím spíš, že jde o koně, který má příběh jako hrom. Pipláme si ho tady od ročka, dlouho jsme na něj čekali a on nám připravil takovouto sladkou tečku. V Čechách se to u koně zakoupeného za takovéhle peníze ještě nestalo. Grupové vítězství rozpoutalo u nás všech, kteří jsme tam byli, obrovské emoce. Ale to neznamená, že se v průběhu sezóny neobjevovaly i jiné dostihy, které přinesly hodně radosti. Bylo jich mnoho a pro mě bylo pokaždé největší odměnou sledovat radost majitelů z úspěchu svých koní.
A dostih spojený s největším zklamáním?
Josef Váňa: Tak to byla asi ta letošní Velká pardubická, protože jsem si myslel, že dopadneme lépe.
Václav Luka: Těch bylo také dost. Když to nebudu vztahovat na konkrétní dostihy, tak v obecné rovině je pro mě vždy zklamáním, když se dostih nepovede tak, jak bych si přál. Když kůň nedostane šanci se projevit. A ani bych to nenazýval zklamáním. Spíše bych použil daleko peprnější výraz. V průběhu sezóny jsme odběhali několik dostihů, ve kterých jezdec nedal našim koním jedinou šanci se projevit. A to jsou momenty, kdy jsem, mám-li to říct mírně, zklamaný.
Hodně jste startoval v zahraničí. Myslíte si, že se našemu turfu podařilo přiblížit se za tuto sezónu úrovni v zahraničí?
Josef Váňa: Nebudu hodnotit náš turf, ale vezmu to z pohledu úspěchů našich koní venku. V překážkovém sportu se to povedlo určitě. A například výkon Donn Hallinga v italském St. Legeru na rovině je rovněž důkazem, že se nám za hranicemi dařilo opět více. Donn Halling je výborný kůň.
Václav Luka: Posun k lepšímu u nás určitě nenastal. Obávám se, že se potýkáme se stagnací. A nejde o to, jestli se koná o jeden dostihový den více nebo méně. O tom to není. Zmíněnou stagnaci vnímám spíše z pohledu snahy. Když přijedeme na zahraniční závodiště, vidíme, že všechno se dělá pro koně. Pro toho atleta, který je v závodě nejdůležitější. U nás se pro koně stále nedělá nic. Představitelé pořadatelů se holedbají tím, že svoji práci dělají z lásky ke koním a dostihovému sportu. Ale obávám se, že ten pravý důvod jsou pro ně stále peníze a zisk. Neříkám, že nejsou výjimky, ale bohužel se to týká stále většiny. A těmto lidem jsou potřeby koní lhostejné, pro ně je důležitý především osobní profit. Až příliš mnoho koní se u nás zranilo na nekvalitních drahách právě proto, že nejsou přizpůsobeny jejich potřebám. Venku dělají vše proto, aby se tam dobře cítil právě ten kůň. To není prioritně otázka financí, ale přístupu.
Teď z trochu jiného soudku? Za chvíli budou Vánoce, těšíte se?
Josef Váňa: Jasně, že se těším. Vánoce prožijeme v rodinném kruhu, i když asi nebudeme kompletní. Pepča má čtyři koně v Římě a nebude od nich moci odjet. Myslím, že naše Vánoce budou tradiční. Paní Váňová udělá tradiční večeři, povečeříme, rozdáme si dárky. A jestli paní půjde na půlnoční, já si dám lahvinku nějakého dobrého vína a budu se těšit na Štěpána.
Václav Luka: Vánoce jsou za humny a já se tady zrovna dívám, že se 24. a 25. prosince běhá ve Francii, ale od toho jsme ustoupili, myslím od dostihů (smích). Máme děti a tak se na Vánoce moc těšíme. U nás se hodně prožívají a věřím, že to bude takové to klidné období, kdy bude moct člověk na chvíli vypnout motory. A díky výzdobě ve stájích a pamlskům si budou moci uvědomit, že se děje něco nevšedního i naši koně.
Po Vánocích se párkrát vyspíme a začne nová dostihová sezóna. S čím do ní budete vstupovat?
Josef Váňa: Zatím nemám pořádného rovinového koně, popřípadě koně pro derby, kterého bych rád do konce roku ještě někde získal. V překážkové stáji jsme sice přišli o Sixteen, ale třeba některý z těch mladých koní překvapí. Asi nedosáhne na kvality Sixteen, protože ta byla výjimečná, ale určitě to musíme omladit.
Václav Luka: Další sezónu řeším už teď. Dávám dohromady sestavy koní a možných dostihů pro ně. Ale nevím, co udělá počasí, myslím tím, jaká bude zima. Od toho se budou odvíjet možnosti tréninku a zimní přípravy koní. Mám v hlavě osm až deset koní, se kterými bych chtěl běhat dostihy i přes zimu. Ve hře je i varianta přesunu koní k tréninku do zahraničí. Tak uvidíme, ještě je to otázka diskuze s majiteli. Moje ambice jsou pro příští rok stejné jako pro letošek. Mít dostatek nových koní a plnit přání jejich majitelů a dělat jim tak radost. Také chci navázat na letošní sezónu a pokračovat se zahraničními starty. Vzdálenosti se zkracují a letos se naplno ukázalo, že cestování zvládáme bez problémů. Majitelům se díky větší orientaci na zahraniční starty také prodlouží doba, po kterou jim koně mohou dělat radost. U nás se běhá od dubna do října a zbylých pět měsíců se z pohledu majitelů neděje nic, pouze se čeká. Takže prodloužit sezónu o další období díky zahraničním startům by mohlo být zajímavé i pro ně. Ale to hlavní, co pro mě zůstává prioritou i pro příští sezónu, je zdraví koní a spokojenost majitelů.
