ROMAN PÁLENÍK: „Ambice máme, ale zůstáváme nohama na zemi.“

Jak jste prožíval vítězné dostihy vašich koní?
Popravdě řečeno od té kobylky jsme to ani nečekali, protože ona dlouho nebyla úplně zdravá a nemohla se dostat do formy. Možná jí sedla distance a musím říci, že mne osobně velmi mile překvapila.
Ale já jsem šťasten ještě za jednu věc a tou je vítězství Adjutanta právě v Memoriálu Petra Trachty. Je to vítězství, které jsme jakoby symbolicky poslali Petrovi do nebe a z toho mám mimořádnou radost. (Ing. Petr Trachta před nedávnem nečekaně zemřel a byl jedním ze členů LorenzoWinfieldSyndicate - pozn. red.)

Kdy a kdo vás přivedl k dostihům?
Tak kdy to bylo si pamatuji přesně, neboť to v tom roce vyhrál tehdy ještě Československé derby Valdaj. Takže se psal rok 1979 a na dostihy mne tenkrát přivedl můj kamarád a těsně potom se naskytla příležitost navštívit trenéra pana Františka Vítka. Rok nato jsem začal k němu do Lysé nad Labem pravidelně dojíždět a měl jsem možnost pomáhat v jeho stájích. Tam jsem také naprosto propadl kouzlu koní a to mi vydrželo dodnes.

Čím se zabýváte a kde je vaše působiště?
Já pracuji v autoopravárenství. Přesně řečeno jsem autolakýrník a jsem Pražák.

Adjutant je dosud trojkový kůň. Neuvažujete, že ho zkusíte poslat do dostihů s větší konkurencí?
To já vám nemohu říci, protože toto je v plně v kompetenci trenéra Tomáše Hurta a ten má naši plnou důvěru. Bude-li v pořádku a zdráv, tak si myslím, že bychom to mohli zkusit. Třeba na nějakou delší distanci.

Zejména v květnu dostal pořádně „do těla“, neboť absolvoval hned tři dostihy v měsíci. Bude letos Adjutant absolvovat ještě nějaký dostih?
Domnívám se, že ano. Nejdůležitější je, aby byl vypsán vhodný dostih, a pak bude záležet na trenérovi, který vybere. Samozřejmě bude záležet i na zdraví a momentální formě koně.

Adela se letos rovněž neflákala. Čeká ji ještě nějaký dostih nebo dostane volno?
Povím to na rovinu. Ona měla totiž poslední šanci a asi se toho zalekla (smích). Já ji říkal: „Ty potvůrko jedna, jestli nezaběhneš, tak pojedeš domů, co jinak s tebou?!“
Na jaře byla perfektně připravená, dokonce jsme s ní počítali i do Oaks, ale pak přišly potíže. Možná něco špatného snědla nebo kdoví co a kobylka se celá osypala a otekla. Pochopitelně kvůli tomu nechtěla běhat, a tak jsme čekali, jak se to celé vyvrbí.
Teď už to naštěstí začíná vypadat, že by mohla být v pořádku. A co se dalšího případného dostihu týče, tak je to jako v případě Adjutanta. Bude-li vypsán vhodný dostih, tak bychom ji určitě ještě rádi na dráze viděli.

Jaké má vaše dostihová stáj ambice a neuvažujete o jejím rozšíření?
Samozřejmě nějaké ambice máme.Tenhle sport milujeme a každý chce vyhrávat. Zůstáváme však nohama na zemi. Co se týče případného rozšíření dostihové stáje, tak o tom uvažujeme. Jestli Adela ještě zaběhne, stejně se vrátí zpátky do Polska, kde s ní počítají do chovu a dva koně je pro naši dostihovou stáj zatím tak akorát. Leda snad, že by se náš syndikát rozšířil, ale to v tuto chvíli není jisté.
Adjutant má dokonce povolení ke skákání, ale vzhledem k tomu, že se mu na rovinách docela daří, tak asi s tím skákáním zatím počkáme. Ale i toto je věc trenéra.

Co vám dostihy přinášejí?
Asi to vzrušení a adrenalin z dostihů. Zejména kdysi jsem každé dostihy tak prožíval, že jsem byl kvůli nervozitě schopen zhubnout od čtvrtka do neděle klidně tři kila.
Hlavně to ale bude láska ke koním, která mne drží dvacet let. Dostihy a všechno kolem nich mne nesmírně baví a nemůžu se toho stále nabažit.