V současnosti, kdy ekonomická situace všude na světě není zrovna ideální a jsou v útlumu snad všechna sportovní odvětví samozřejmě částečně trpí i světový dostihový sport. Přesto lze říci, že v České republice je v posledních letech dostihový provoz relativně stabilizován a pořadatelský management dělá maximum, aby svou práci dělal dobře.
Odpovězme si zde na otázku, kdo je nejpodstatnější součástí dostihového sportu? V první řadě je to především kůň, „závodník“, kterému se fandí a na kterého je mnoho lidí ochotno vsadit nemalé prostředky v sázkách. Na druhém místě je to pak majitel, který si koně pořídí a následně ho živí. Tím třetím v pořadí je samozřejmě trenér, který o koně a majitele „pečuje“ a snaží se, aby kůň vyhrával, zůstal zdráv a majitel byl maximálně spokojen. Dále bychom mohli jmenovat jezdce, stájníka, podkováře, veterináře, krmiváře a mnoho dalších.
Dalším důležitým článkem v řetězci je JCČR jakožto nejvyšší dostihová autorita pro ČR. Tato instituce by měla mj. dohlížet na to, aby se práce ve vztahu k dostihovému provozu dělala dobře a když se tak děje náležitě si zainteresovaných vážit a maximálně je v jejich činnosti podporovat. Jsou to právě především pořadatelé za to, že jsou schopni dostihy pořádat, majitelé za to, že vydělávají peníze a jsou ochotni je utrácet za koně a v neposlední řadě trenéři za to, že se o koně starají a připravují je na dostihy. Měla by to být jakási symbióza a všichni zúčastnění podílející se na rozvoji a funkčnosti dostihového sportu by měli stát za sebou a dělat svou práci společně a jak nejlépe umějí se stejným cílem.
Proč však tomu u nás tak není? Proč jsou právě pro JCČR nepřáteli č.1 trenéři a majitelé? Je snad špatné, když trenéři dělají svou práci, ozvou se a zkritizují stav dráhy, kam mají vysílat svěřené koně a riskovat jejich zdraví? Proč je ze všech stran cítit neúcta k trenérům, kteří jsou obchodními partnery majitelů, mají jejich důvěru a tvoří tento sport? Proč mají být diskriminováni za to, že si pořídí nebo dostanou do své péče koně ze zahraničí? Otázek je mnoho a odpovědi na ně jsou vždy jen ukázkou arogance, nadřazenosti a dokazování si moci. Jen pro příklad uveďme jednu absurditu: dne 4.4.2011 poukázala naše asociace na katastrofální stav dráhy při prvním dostihovém dni sezóny 2011 ve Velké Chuchli a místo toho, aby si pořadatel vzal z této skutečnosti ponaučení a lépe se na úvodní dostih sezóny následující připravil, prohlásí sám prezident JCČR na zasedání rady nejvyšší autority dne 19.10.2011, protože si trenéři stěžovali na stav dráhy a následně tuto skutečnost negativně medializovali, tak se začátek sezóny o jeden týden posune, což zapříčiní ubrání jednoho dostihového dne. Proč bychom měli začít pracovat zodpovědněji a profesionálněji, když se na to můžem rovnou vykašlat a oni si to příště rozmyslí, aby něco kritizovali. To je asi krédem některých vysoce postavených funkcionářů.
Bohužel musíme konstatovat, že trenér je u nás brán až na posledním místě. Je patrné, že místo jedné silné lodi, se v našem dostihovém jezeře prohání jedna plachetnice a pár chatrných pramic. Bohužel to lehce připomíná režim, který nás před více než dvaceti lety opustil.
Můžeme snad jen doufat, že se objeví velká, silná loď, která vezme všechny pasažéry na jednu palubu a bude v budoucnu lépe....
Zdroj: AČTJ
