Dráhu ve Welsu můžeme směle nazvat jako čtyřku mezi rakouskými klusáckými ovály za vídeňským Krieau, Ebreichsdorfem a Badenem, jižně od Vídně. Zdejší program čítá deset až dvanáct dostihových dní každý rok, rozdělených na 2 poloviny, jarní a podzimní.
Areál je to velice příjemný, délka je oválu je 800 metrů a je orientován na levou ruku. Veškeré dění máte jako na dlani, ani dalekohled není zapotřebí. Prostoru pro diváky vévodí zastřešená tribuna čítající osm řad, srovnatelná je s českými fotbalovými hřišti na provinční úrovni. Divácký prostor však začíná v patře, a tak rozhled je výborný. Přesto tribuna v době konání dostihů příliš zaplněná není. Většina návštěvníků stojí u metr vysokého plůtku podél cílové rovinky.
Návštěva na sezónní premiéru není žádná závratná, zhruba necelá tisícovka diváků do areálu dorazí. Vstupné se neplatí, zaplatíte pouze 2 eura za obyčejný program, který je vytištěn na žlutém papíře. Kromě startovních listin nabízí názorně zobrazené způsoby chodu koní, které jsou v klusáckých dostizích povolené a zakázané. Vedle tribuny je umístěná samoobslužná restaurace, kde koupíte oběd a samozřejmě různé nápoje. Můžete se tam schovat za nepříznivého počasí. Nechybí ani několik obrazovek, na kterých můžete dění sledovat.
Dostihy a sázky jedno jsou, a tak v prostoru pro diváky najdete několik okének, kde si můžete vsadit totalizátorovou sázku na vítěze, místo a také na pořadí nejlepších dvou nebo tří koní v cíli. Jelikož startovní pole čítají okolo deseti startujících, můžete trefit i zajímavou výhru. Ve druhém bodě programu se prosadila Blue Venus nabízená 33,1:1. Pořadí mají své výherce pouze, když jsou na předních pozicích favorité. Žádné fronty se před pokladnami netvoří, vsadit si může opravdu každý.
Areál v sousedství výstaviště ve Welsu má ještě jednu podstatnou výhodu. Zázemí pro koně je bezprostředně za tribunou, a tak účastníci dostihů nemají žádné dlouhé přejezdy. Navíc občerstvit se mohou i mezi dostihy. Ze stáje do restaurace je to doslova, co by kamenem dohodil, a to rozhodně nemusíte být Bára Špotáková. Navíc dostihy probíhají v intervalu 25 minut, a tak se stále něco děje, ani divák-laik se nenudí.
Příjemným zvykem je, že přehlídku účastníků před startem sledují uvnitř dráhy představitelé pořadatelského klusáckého spolku a všem startujícím tleskají, stejně jako diváci. Premiéra měla štěstí na počasí, čas od času vysvitlo mezi mraky sluníčko, teploměr ukazoval přibližně patnáct stupňů, jediným nepřítelem byl poměrně silný vítr zřejmě vanoucí od zasněžených vrcholků nedalekých Alp.
Závodiště Rosenau rozhodně nezáří novotou. Je vidět, že klusáci v Rakousku také prožívají náročné časy. Vše je omšelé, ale příjemné. Stejně jako dvoupatrová věž rozhodčích, která se nachází uvnitř dráhy. Po každém dostihu je u věže dekorován vítěz, kterému gratulují pořadatelé. Vítěz si také užívá potlesk diváků, neboť v jejich bezprostřední blízkosti absolvuje minimálně dvě spanilé jízdy.
Za samostatnou zmínku stojí technika, která upravuje dráhu. Po každém dostihu vyrazí na dráhu cisterna, která podle vzhledu zcela jistě pamatuje doby Adolfa Hitlera. Za ní jezdí o něco mladší traktor, ale i jeho datum narození patří hluboko do minulého století. O trochu mladší je startovní Mercedes, také on už má nejlepší roky za sebou, ale před startujícími vždy dokáže briskně zrychlit a ujet. Dění na dráze sledují rozhodčí ze souběžně jedoucího auta.
Ač se to na první pohled nezdá, dráha je poměrně široká a za auto se seřadí do jedné řady sedm koní. Na malé dráze je důležitá taktika, své bohaté zkušenosti na ní uplatňoval především Gerhard Mayr, nejúspěšnější rakouský klusácký jezdec posledních sezón, který se pohyboval na špici, ať odstartoval s libovolným číslem. Z pěti startů proměnil tři ve vítězství a stal se nejúspěšnějším mužem odpoledne.
Historie klusáckých dostihů ve Welsu sahá do 19. století. Zdejší klusácký spolek byl založen již v roce 1892. Samozřejmě dění na dráze přerušilo dění obou světových válek ve 20. století. Za druhé světové války byl areál bombardován, ale v roce 1946 se na něm opět běhalo. Nejlepším rokem byl rok 1980, kdy se ve Welsu konalo 24 dostihových dní. Dnes je jich polovina a nejatraktivnější jsou ty, které jsou označeny jako Linz ve Welsu, kdy se běhá o vyšší dotace. První den, kdy v sezoně 2013 budou vyplaceny vyšší prize money bude v sobotu 11. května.
Při příchodu na závodiště zjistíte, že míjíte jednu z tribun, ze které se dnes můžete dívat pouze na parkoviště. I zdejší spolek musel zřejmě v minulosti dráhu zmenšit a část pozemků prodat, aby klusáky ve Welsu udržel. Stejná situace byla v minulém roce ve Vídni. Dráha v Krieau má v současné době už jen kilometr, ale peníze pomohou klusákům na dlouhé roky.
Dubnová premiéra nabízela dotace srovnatelné s těmi tuzemskými z let minulých. Šest klání bylo dotováno 950 eury, vrchol odpoledne se běžel o 2100 euro. Zápisné dosahuje zhruba tří procent z ceny dostihu. Dvě klání byla vyhrazena amatérům. Zajímavé bylo zahájení odpoledne, kdy si prezident welského klusáckého spolku Karl Moisl svolal před tribunu všechny aktivní účastníky a přednesl krátký projev, za který mu všichni zatleskali. Potlesk si zaslouží i za skutečnost, že se mu podařilo klusáky ve Welsu udržet, vždyť vídeňské Krieau, kde se běhalo dlouhá léta každý týden, letos ožívá pouze jednou za 14 dní. A jiné by to nemělo být ani v následujících měsících.
Za prvních 14 týdnů roku 2013 se v Rakousku konalo 182 klusáckých klání, některá na pevných drahách, jiná na sněhu v Tyrolsku, kde se v lednu a v únoru konal tradiční zimní mítink.
Pokud nedojde v Česku k výraznému posunu v jednání o podobě sezony 2013, i do Welsu budou mířit koně připravovaní v české kotlině. Každý den nabízí několik klání otevřených klusákům ze všech zemí nebo evropské unie.
Když po příjemně stráveném odpoledni opouští našinec brány závodiště, nezbývá mu než si postesknout. „Kéž by v Česku bylo aspoň jedno takové klusácké závodiště, všem by bylo o mnoho lépe.“ V tu chvíli je na d závodištěm blankytně modrá obloha, marky se rozplynuly, zmizí i nad českými klusáky?
Zatím nebyl přidán žádný komentář.