Pozapomenuté hvězdy desetiletí I.

Able Friend (Shamardal) – narozen v roce 2009, Hong Kong

Dnes desetiletý ryzák platil v letech 2014 až 2017 za jednu z největších hvězd Hong Kongu. Valach z lotu Johna Moorea získal první grupové vítězství v listopadu 2014, načež v prosinci triumfoval lehce o 4 a ½ délky v Hong Kong Mile při tamním mezinárodním mítinku. A dařilo se mu dál, neboť poté ovládl další čtyři dostihy za sebou, a to včetně trojice Gr.1 klání. S vynikajícím renomé vycestoval v červnu roku 2015 i do Velké Británie, nicméně při Royal Ascotu se mu v Queen Anne Stakes nedařilo a skončil až šestý, 8 a ¾ délky za vítězným Solowem. Po návratu domů pak sice ještě něco ukázal, nicméně kromě Listed úspěchu už se nikdy neprosadil. Obsadil blízkou třetí příčku v Hong Kong Mile za Mauricem, šesté místo tamtéž v roce 2016 a k tomu ještě bral další tři umístění, přičemž naposled vyběhl v únoru roku 2017, kdy o ¾ délky podlehl Helene Paragon v Gr.1 Queen’s Silver Jubilee Cupu.

V roce 2015 byl v Hong Kongu Koněm roku, nejpopulárnějším koněm roku a také nejlepším mílařem, přičemž v celosvětovém žebříčku se na konci roku umístil na dělené páté příčce, a to kupříkladu za vítězství v 2015 Queen's Silver Jubilee Cup (Video, Gr.1, 1400 metrů). Tehdy se Able Friend pohyboval v zadní části pole, při bariéře se mu pak otevřelo místo, načež pod Joaem Moreirou o 2 a ¼ délky.

Acclamation (Unusual Heat) – 2006, USA (neplést s irským plemeníkem Acclamation, narozeným v roce 1999)

Hnědákova kariéra začala už v roce 2008, načež jako tříletý skončil třetí v Gr.1 Hollywood derby v pozici velkého outsidera, nicméně na grupové scéně posbíral ještě několik dalších umístění. Zpočátku sezóny 2010 se mu moc nedařilo, následně ale svěřenec Donalda Warrena ovládl Gr.2 Jim Murray Handicap a na nejvyšší scéně triumfoval v Charles Whittingham Memorial Handicapu o 1 a ½ délky. Mezi elitou pak měl trochu méně výrazné výsledky, leč v roce 2011 obhájil úspěch v obou již zmíněných dostizích, načež vyběhl v kariéře ještě 5x a ani jednou neprohrál. Například o hlavu ovládl Pacific Classic Stakes na 2000 metrů či do třetice proběhl vítězně cílem v Jim Murray Handicapu a Charles Whittingham Memorial Handicapu. Poté se zranil, leč měl se ještě vrátit na dráhu, aby se konečně představil i v rámci Breeders‘ Cupu, ovšem zranění se mu před mítinkem obnovilo a hřebec odešel do chovu.

Co se týče ocenění, v letech 2011 a 2010 byl zvolen Kalifornským koněm roku, v roce 2011 také Nejlepším starším koněm v celém USA, když v celosvětové tabulce v témže roce obsadil dělenou 17. příčku především díky úspěchu v Eddie Read Stakes (Video, Gr.1, 1800 metrů), jež pod Joelem Rosariem ovládl o 3 a ¼ délky.

African Story (Pivotal) -  2007, VB

Líbivý ryzák začal kariéru ve Francii, kde ve čtyřech letech získal několik umístění na scéně Gr.3, poté se ale od Andre Fabreho přestěhoval k Saeedu bin Suroorovi, aby modré barvy stáje Godolphin reprezentoval v Dubaji. A závodiště Meydan se African Storymu rychle zalíbilo, neboť v roce 2012 zde získal první úspěch jak na scéně Gr.3, tak i Gr.2, neboť o 4 délky vyhrál Godolphin Mile. Během sezóny 2013 zvládl jen dva starty, z nichž vytěžil i páté místo v Dubai World Cupu, kde o rok později získal svůj největší triumf kariéry. V roce 2015 pak o krk vyhrál Gr.1 Al Maktoum Challenge, po šestém místě v Dubai World Cupu ale ve svých osmi letech odešel do důchodu.

V roce 2014 se v rámci celosvětového žebříčku umístil na děleném 18. místě, a to pochopitelně za 2 a 3/4délkové vítězství v Dubai World Cupu (Video, Gr.1, 2000 metrů), kde jej vedl Silvestre de Sousa.

Al Kazeem (Dubawi) – 2008, VB

Dnes 12letý hnědák dostal v péči Rogera Charltona dostatek času na dozrání, a tak ve dvou a třech letech dohromady vyběhl jen 7x, z čehož vytěžil třeba trojici druhých míst na grupové scéně. Jeho kariéru poznamenala i zranění, a tak v roce 2012 proměnil jediný start v lehké vítězství v Gr.2 v Newmarketu, v sezóně 2013 ale konečně ukázal, co umí. V Tattersalls Gold Cupu porazil na scéně Gr.1 Camelota, načež ovládl Gr.1 v Ascotu a také Coral-Eclipse Stakes v Sandownu, aby ve zbytku roku získal ještě dvě cenná umístění. Pro sezónu 2014 měl odejít do chovu, ovšem pro potíže s plodností se vrátil, nejlepší výkon ale předvedl až v říjnu, kdy doběhl o krk druhý v Champion Stakes za Noble Missionem, nicméně těsnou prohru si vynahradil v roce 2015, kdy ze tří startů vytěžil úspěch v Gr.2 a druhé místo na nejvyšší scéně. Kariéru definitivně zakončil druhým úspěchem v Tattersalls Gold Cupu na 2100 metrů na dráze v Curragh.

Mezi TOP 20 koní v celosvětovém žebříčku se dostal v roce 2013, kdy Al Kazeem o dvě délky vyhrál Coral-Eclipse Stakes (Video, Gr.1, 2000 metrů), kde jej vedl James Doyle.

Ambitious Dragon (Pins) – 2006, Hong Kong

Svěřenec Anthonyho Millarda byl rovněž v uplynulém desetiletí hvězdou Hong Kongu, když svou první Gr.1 vyhrál v roce 2011 jako čtyřletý. V témže roce se ještě na nejvyšší scéně umístil, aby v roce 2012 ovládl dva bohatě dotované Listed dostihy, posbíral grupová umístění a v prosinci rozdílem ¾ délky opanoval Gr.1 Hong Kong Mile. Tento triumf při mezinárodním mítinku byl v podstatě vrcholem jeho kariéry. V následujících tří letech toho už moc nenaběhal, pořád si ale vedl solidně a při poslední startu kariéry v roce 2015 doběhl o 4 a ½ délky pátý za Able Friendem v 1400 metrů dlouhé Gr.1.

Ambitious Dragon se v letech 2011 a 2012 stal v Hong Kongu Koněm roku a také místním nejlepším středotraťařem, v roce 2011 se stal i Nejpopulárnějším koněm v Hong Kongu a v letech 2012 a 2013 mu patřil titul Nejlepšího mílaře. V roce 2012 se umístil na děleném 13. místě v celosvětovém žebříčku zásluhou výkonu v Oriental Watch Sha Tin Trophy (Video, L, 1600 metrů), kde pod Zacem Purtonem triumfoval o 1 a ½ délky.

Americain (Dynaformer) – 2005, většinou chystaný ve Francii

Tmavý hnědák zahájil kariéru ve Francii, kde triumfoval v roce 2008 na scéně Listed a umístil se v Gr.3. Během sezóny 2009 si pak připsal první Gr.2 vítězství, když o délku vyhrál supervytrvalecké klání v Longchamp. Následně se přestěhoval do USA, kde ale díru do světa neudělal, a tak se vrátil k trenéru Alainovi de Royer-Dupremu, pod nímž v roce 2010 absolvoval vůbec nejúspěšnější sezónu. Postupně tehdy pětiletý Americain získal dvě vítězství v Listed a jedno v Gr.2, načež vyhrál svůj první start v Austrálii, kde v listopadu v roce 2010 ovládl i 3200 metrů dlouhý Melbourne Cup. Třetí příčku bral v Hong Kongu, a docela se mu dařilo i dál, když vyhrál jednou ve Francii a dvakrát v Austrálii, přičemž podruhé dokončil Melbourne Cup na čtvrtém místě, když nesl nejvyšší váhu. Poté tam na nějakou dobu zůstal a posbíral dvě umístění, aby se vrátil zase k trenérovi de Royer-Dupremu, pod jehož vedením potřetí absolvoval Melbourne Cup, tentokrát už ovšem bez umístění.

Po konci kariéry odešel v sedmi letech Americain do chovu. V roce 2011 získal za své úspěchy ocenění Nejlepší vytrvalec Austrálie, v témže roce se také dostal mezi Top 20 nejlépe hodnocených koní světa. Bylo to však za jeho čtvrté místo ve Flemingtonu, a nikoliv za jeho největší úspěch v podobně lehkého triumfu v Melbourne Cupu (Video, Gr.1, 3200 metrů), k němuž jej dovedl žokej Gerald Mossé.

V dalším díle se vrátíme například ke koním Animal Kingdom nebo A Shin Hikari.