Poplatky za start v dostizích u nás a v zahraničí

Dalším v řadě je majitel. Počet koní i jejich skladba záleží na jeho financích, které do své dostihové stáje vkládá. Ani nejúspěšnější světoví majitelé nemají jen šampióny, „provozní“ koně nejsou výjimkou. Majitel v první řadě musí platit trenérovi za přípravu, za druhé za všechny mimořádnosti, které se koni v rámci přípravy stanou, a potřetí také za to, že chce, aby jeho kůň v dostihu startoval. Což představuje nejen zápisné a oznámení startovních koní, ale také dopravu, ustájení a jízdné jezdci. Start v dostihu by měl být logickým vyústěním snahy chovatele, trenéra, majitele, ošetřovatele a všech, kteří se v tomto řetězci pohybují. Jinak by celé odvětví ztrácelo smysl.

Nyní do kolotoče vstupuje pořadatel dostihů, jehož snahou by mělo být, aby připravil zajímavý program pro širokou veřejnost, a jeho akce byla co nejvíce vyhledávanou a on mohl vybrat na vstupném, parkovném, občerstvení a také sázkách. I on podstupuje riziko, nemusí mu být počasí nakloněno, a to se velmi podstatně může na návštěvě projevit. Ve finále právě pořadatel „prodává“ úsilí chovatelů, majitelů, ošetřovatelů, trenérů a jezdců veřejnosti.

V České republice je poplatek za start v dostihu rozdělen do dvou částí, zpravidla devět až deset dní před dostihem se platí zápisné a čtyři až pět dní před dostihem se platí oznámení startujících koní. Trochu odlišný je postup u klasických dostihů a Velké pardubické, kde jsou zpravidla první přihlášky již několik měsíců před startem. V tu chvíli se hlásí do dostihu mnohem vyšší počet koní, než kteří se budou moci postavit na start. Podobné dlouhodobé přihlášky mají i prestižní evropské nebo světové dostihy. Pořadateli dlouhodobé přihlášky přinášejí zajímavý zisk.

Pokud budeme sledovat tuzemské zápisné, tak to dává smysl až v době polistopadové, kdy se změnily veškeré okolnosti. V prvním desetiletí byla suma poplatků za start v dostihu do 3,5 procenta (roky 1993 a 1998), v ostatních letech platili majitelé do tří procent a v některých i méně. Zlom nastal s příchodem 21. století. V roce 2002 postihla závodiště ve Velké Chuchli povodeň, a tak od srpna do konce roku byly zvýšeny poplatky na 5 procent, aby byly zaplaceny následky, co po sobě zanechal ničivý živel. Následující čtyři roky (2003 až 2006) byly poplatky opět stejné, drtivá většina klání se běhala se startovným do tří procent, v případě klasik to bylo ještě méně (až na výjimky do dvou procent). Situace se změnila v roce 2007, kdy byly zvýšeny poplatky za start v dostizích na 5 procent, zvýšeny byly poplatky i za klasické dostihy. Uvedené zvýšení bylo prosazeno, aby se lépe předešlo blížící se krizi. V letech 2011 až 2013 došlo ke snížení poplatků v některých dostizích na 4 nebo 4,5 procenta, ale poslední dva roky byly opět pětiprocentní. Navíc v posledních letech byla možnost stanovit poplatky až ve výši 8 procent.

Zde musíme zmínit, že každé závodiště je trochu specifické. Například v minulém roce se konalo v Pardubicích 78 dostihů, které byly odběhnuty a vyplaceny. V 64 z nich byly poplatky 5 procent, v 5 dostizích byly poplatky ve výši 3,5 procenta, v 8 dostizích museli majitelé zaplatit tři procenta a ve Velké pardubické jsou poplatky za start 1,2 procenta z celkové dotace dostihu. Zde stojí za zmínku ještě jeden údaj. V 64 dostizích s poplatky 5 procent bylo vyplaceno 4 845 000 Kč, zatímco ve „zbývajících“ 14 – 9 450 000 Kč.

Počet tuzemských dostihů se v poslední době pohybuje okolo 480 za rok, minimálně stejný počet dostihů obsadí v Česku připravovaní koně také za hranicemi. Kolik zaplatí majitelé v cizině? Rozhodně tak hluboko do kapsy sáhnout nemusí. „My v Itálii neplatíme nic,“ sděluje Josef Váňa, který jen za první dva měsíce letošního roku vyhrál čtyři italské překážkové dostihy. Na Slovensku činí poplatek za přihlášku a oznámení startujících koní 4 procenta, v Maďarsku, kam mnoho českých realizačních týmů nemíří, činí poplatky 1 procento. K našim severním sousedům se jezdí převážně na překážky do Wroclavi, tam se jsou poplatky různé, do překážek se většinou pohybují okolo dvou procent. Dvě procenta jsou běžná ve Švýcarsku, ale pokud jsou to dostihy pod patronátem PMU, tak se poplatky snižují na 1 procento. Jedno procento je běžné i v sousedním Německu, kde se dvě procenta vybírají za grupová klání. V Irsku a Anglii se poplatky také pohybují okolo procenta z celkové sumy. Ve Francii poplatek dosahuje 0,5 procenta celkové sumy a dohláška do dostihu je za 1,2 procenta. Před 3 lety platilo ve Švédsku pravidlo, že na začátku zaplatí majitel sumu 300 švédských korun a potom za každý start v provozním dostihu platí 100 švédských korun, tj. 300 našich. Celkové dotace v provozních švédských dostizích se pohybují na úrovni našich. Francie a Švédsko jsou ovšem země s fungujícím sázkovým provozem.