K trénování se dostala náhodou. „Chtěla jsem se vrátit na Karlovarsko a pan Bouček mi dával jednu kobylku s křivou nohou, ať to s ní zkusím, tak jsem se vlastně dostala k trénování,“ vzpomíná Petra Jirátová. Se jménem Petry Jirátové se mezi trenéry setkáváme od roku 2007. Nejenže Roony třetím vítězstvím v letošní sezoně vyrovnal rok 2008, ale zaokrouhlil také počet triumfů trenérky z pohraničí na deset.
„Za každé vítězství jsme samozřejmě rádi. Největší radost nám dělá Robinson, protože běhá největší dostihy, ale největší překvapení bylo v neděli, kdy vyhrál Roony. Už jsme si mysleli, že ho baví akorát běhat za koňma a nechce moc bojovat. On je opravdu ještě hříbě. Nás překvapil, ale pan majitel to čekal,“ sděluje s radostí trenérka a dodává. „Když jsem volala panu Boučkovi, tak mi řekl, že to čekal, že věděl, že je to pozdní kůň. Sám mu dával čas do pěti let.“
Jak se smíchem Petra Jirátová dodává, dostává koně Jaroslava Boučka, které už nechce Josef Váňa. Výjimkou je právě Robinson. „Toho mám od hříběte, toho si pan Váňa nevybral už v hřebčíně.“
Méně úspěchů je také dáno tím, že se tréninková centrála Petry Jirátové v poslední době často stěhovala. „Začínala jsem v Karlových Varech na závodišti, potom jsme se stěhovali nad město, to bylo v době, kdy jsme to ve Sněžné budovali,“ popisuje. Dnes je na stálém místě. „Moc daleko to nemáme, půlhodiny do Varů, hodinu a půl do Mostu a dvě a půl do Prahy. Pouze když jedeme za Prahu je to delší. Moráváci, když jedou do Varů, tak to mají dál,“ nelituje Jirátová polohy „na konci světa“.
Větší zájem o svou osobu neregistruje. „Já nejsem z těch trenérů, kteří by volali majitelům, aby dostali koně. Možná další přijdou," sděluje s ledovým klidem Jirátová. Případné zájemce čeká kvalitní péče, v současné době se o desítku koní starají čtyři lidé a ještě mají k dispozici kolotoč.
Zatím nebyl přidán žádný komentář.