Pardubice
Někdo možná namítne, že v sobotu byl mezi Tiumenem a Klausem pouhý krk, ale ta jistota z toho vítězství přímo sálala, přitom se běželo v rychlém tempu a Josef Váňa ani nemusel použít bičík. Podle Tiumenova projevu se dá říci, že je to ideální kůň pro Velkou pardubickou. Čtyři pětiny dostihu se drží na konci či uprostřed pole, jezdec ho musí akorát stranou všech karambolů a nepříjemností, které dostih nabízí.
Ptáte se, kdo je profesorem pardubické dráhy? Přece Josef Váňa, za ta dlouhá léta už přesně ví, kdy přidat, kdy naopak koně nechat odpočinout. Navíc Tiumen se dobře vodí, a tak stačí, aby čtyři až pět překážek před cílem dostal ten správný pokyn a jde. Další Tiumenovou výhodu, že jeho dostihové distanční optimum leží hodně daleko, jako u jednoho z mála koní nad šesti kilometry. Takových klání evropský překážkový kalendář nabízí velmi málo, a tak specialistů je jako pověstného šafránu. Jeden je nyní v péči Josefa Váni, a tak si užívejme jeho vystoupení v Pardubicích.
To nejbližší bude 9. října a bude stát za to. Důležité je, aby zůstal zdráv a na start Velké nastoupil v optimální kondici. Pokud bude v dobré pohodě, soupeři ho budou chytat velmi obtížně. Uvidíme, zda se budou přepisovat dějiny nebo ne. Překážkové dostihy jsou hodně ošidné, to by jejich účastníci mohli vyprávět hodně dlouho! I v historii Velké najdeme několik případů.
Pardubice podruhé
Ještě jednou se vrátím do Pardubic. Bylo to o dostih dříve, když byl Jiří Kousek v sedle Chenonceau. Jako první nabíhal na Irskou lavici, kterou účastníci absolvovali z druhé strany než v kvalifikaci. Při výskoku se Kousek poroučel ze sedla šestiletého ryzáka, udržel však opratě, a tak briskně opět nasedl. Dostihový řád ovšem takové jednání nedovoluje. I kolegové v poli křičeli na Kouska, ať nejezdí, že bude diskvalifikován. Nehleděl na rady a dokončil na třetím místě. Po několika minutách byl stejně diskvalifikován.
Zajímal mě trest, jaký komisaři Kouskovi vyměří. 500 korun mi přijde naprosto neadekvátní a směšné. Za podvody, navíc úmyslné, by tresty měly být daleko přísnější. Vždyť, pokud žokej před dostihem nahlásí vyšší hmotnost, zaplatí tisícovku. V případě váhy je trestán možná za svou pohodlnost, že se mu nechce shazovat, ale ve většině případů se to nepodaří a hned následuje dvojnásobný trest než za podvod? Možná je to důvod k zamyšlení pro kompetentní orgány.
Slušovice
Neděle patřila slušovické oslavě. Před 30 lety se na tamní dráze odehrál první dostihový den. Za tu dobu se mnohé změnilo. Jezdce v bílých dresech s červenými švy a velkým znakem na prsou už nepotkáte nějaký ten pátek…, pořadatelem dostihů už je několikátý subjekt. Tamní JZD připomíná už jen nápis na kouli vodojemu a také jeden ze spoluorganizátorů doprovodného programu, legendární předseda JZD, František Čuba. Můžeme si o tom muži myslet, co chceme, ale jedno mu upřít nemůžeme. On stál u zrodu jednoho z nejmladších tuzemských závodišť velmi dobrých parametrů.
Podle prvních plánů se sláva závodiště hvězd měla dotýkat, ale jak už to v životě chodí, žádné stromy nerostou do nebe, ač se snažíme sebevíc. Dnes kormidlo slušovických dostihů drží jiní a nezbývá než si přát, aby se alespoň část té slušovické dostihové slávy vrátila. Neděle byla dobrým krokem kupředu. Do areálu, stejně jako v osmdesátých letech na trhy i dostihy, přišlo okolo devíti tisíc diváků. Pak, ať vám někdo říká, že dostihy netáhnou. Nevěřte mu. I následující víkend nabídne zajímavé menu.
