Skutečnost? Wanillca zaspala na startu, Saryarka sice dostih odtáhl, ale nakonec triumfoval outsider Decorus, toho si snad mohl vsadit jen ten, kdo věří ve šťastnou sedmičku. Právě s tímto číslem se vydal do boje a v sedle se stálou jezdkyní Vendulou Korečkovou ukázal, že to s českým chovem není tak špatné.Vítězství ze Slušovic bývají tradičně v Čechách zlehčována a třetí místo z před čtyř týdnů také příliš nadějí na úspěch Dekora v dostihu nedávalo.
Ale to jsou dvouletí, jejich forma se často mění rychleji než aprílové počasí. Jednou seš nahoře a podruhé dole. Dvojnásobný vítěz už je brán s úctou a vší vážností. Vícenásobní vítězové jsou už skutečnými osobnostmi, jejichž majitelé mohou spřádat plány na prestižní ocenění v rámci galavečera českého turfu. Občas vystřelí i jména, která zapadnou za horizontem dříve než si je širší obec stačí zapamatovat.
Dostihovému zpravodajství už se věnuji nějaký ten pátek, ale rozhovor s Lenkou Syslovou jsem asi ještě nedělal. Jméno znám už dlouho, pamatuji její překážkovou kariéru v modrém dresu s červnobílými rukávy. Prosazovala se především v menších dostizích na moravských drahách, ale má na svém kontě i tři plné zásahy z Pardubic. Pokud bych měl před nějakou komisí vyjmenovávat její trenérské úspěchy, velmi rychle bych se pakoval s nepořízenou, ale při pohledu do statistiky Jockey clubu ČR jsem zjistil, že Decorovo vítězství bylo pro Lenku Syslovou už dvacáté v kariéře a šesté na rovině. Zatím bylo jejím maximem vítězství ve třetí kategorii, nyní se prosadila o třídu výše.
Zajímavostí je skutečnost, je že Decorus je připravován nedaleko Fulneku, odkud pochází letošní vítězka Wimbledonu Petra Kvitová. Nedaleko Klokočova jsou také Odry, kde v minulosti bývalo jedno z cvalových závodišť…
Právě to je krása dostihového sportu. Na různých aukcích ve všech koutech světa hledají majitelé nové šampiony, přitom někdy skutečné poklady leží nedaleko. Navíc, jak ukázala Cena Masise, mohou vedle sebe bojovat čeští odchovanci s importy. Nemusíte být zrovna milionář a máte šanci na solidní úspěch. Jaký to paradox oproti motorismu, kde musíte pořádně šáhnout do kapsy, aby se s vámi někdo vůbec pozdravil.
Pokud už jsme v Karlových Varech, stojí si za to připomenout ještě dva vítěze, Nipura a Kendyho. Prvně jmenovaný čekal na vítězství dlouhé tři roky, co se představuje na dostihové dráze. Mezi tím absolvoval mnoho startů než se konečně prosadil. Měl štěstí, že mu majitelka dala šanci a nikdy nad ním nezlomila pověstnou hůl, o to je nyní vítězství cennější. Některý majitel koupí koně a hned při prvním startu může slavit, potom si ani neprožije tu pravou dostihovou anabázi, kdy společně s trenérem hledá, zkouší, vymýšlí než se dočká úspěchu. Ono i vítězství ve čtvrté či páté kategorii může být pro někoho jako triumf v derby.
To je právě umění trenérů. Najít koni tu jeho parketu, kde by se mohl prosadit. Nemá cenu snít nadoblačné plány o vítězství v nejprestižnějších zkouškách kontinentu, když koník může udělat hodně radosti vítězstvím v Karlových Varech, Slušovicích Kolesách nebo někde jinde, kam by pravověrní turfmani ani nevyrazili.
Je škoda, že dění v Karlových Varech skončilo již v polovině srpna, dráha v lázeňském městě by si ještě jeden podzimní dostihový den zasloužila, nejen pro tu jedinečnou atmosféru secesních tribun.
Foto: Decorus (třetí zleva) a vpravo vedle Wanillca
