Sám sebe se ptám, jak na tuto zprávu reagovat. Jako mnohokrát v životě záleží na úhlu pohledu.Pohled vedení Závodila Bratislava je jednoznačný a nelze se mu divit. Koní je jako pověstného šafránu, a tak proč dávat peníze na něco, čemu se věnuje pár jednotlivců. Počet koní na Slovensku dosahuje zhruba jedné desítky. Stačí se jen podívat na startovní listiny dvou dostihových dní v Novém Tekově. Na startovních listinách tří dostihů je 16 koní, a to se dostihy uskutečňují jen díky koním z Česka (přijede jich 7). Domácí by dali dohromady tak jeden dostih… Může se někdo divit, že klusáci na Slovensku končí?
Co to znamená pro Česko? Určitě problémy a omezení přílivu peněz. Koně připravovaní v české kotlině si jezdili na Slovensko pro nezanedbatelné dotace, tento kanál vysychá a náhrada není. Rakousko nemá tolik otevřených dostihů jako Německo, a tak nebude tak častým cílem jako východní sousedé a Budapešť je poměrně daleko i z Moravy. Ani zde nejsou otevřené dostihy na denním pořádku.
Ptáte se na příčiny slovenského konce? Poměrně jednoznačné, nepodařilo se získat movité majitele, kteří by se sportu věnovali. Jeden dostih v rámci odpoledne velkým tahákem není a myslím, že celá obec, dělala hodně málo proto, aby se klusákům za řekou Moravou dařilo.Není tak dávno doba, kdy první červencovou neděli hostila Bratislava Slovenské klusácké derby, sjížděla se tam konkurence z mnoha zemí a byl to skutečný svátek sportu se sulkami. Když ovšem žádní čtyřletí klusáci na Slovensku nebyli, nemělo smysl dostihy pořádat. Pro klusáckou obec na Slovensku to varování nebylo. Poslední pár let se počet koní pohyboval mezi deseti a dvaceti, pro nikoho to nebyla další výstraha. Počet koní dále klesal, a tak konec byl nevyhnutelný.
Jsme na tom v Česku lépe? Nyní jednoznačně ano, ale jedním dechem musíme přiznat, jak dlouho? Do poloviny července bylo v Česku odběhnuto 55 dostihů na slušovické dráze. Česká klusácká asociace je rozdělena na dvě části. Jedna jezdí do Slušovic a druhá moravskou dráhu bojkotuje, že prý tamní dráha není regulérní. Každý má právo na svůj názor a postoj, ale rozhodně tato situace neprospívá klusákům jako takovým.
Za pár dní budou zahájeny olympijské hry. Před třemi desítkami let jsme byli svědky dvou největších bojkotů v historii. Hry v Moskvě bojkotoval západ a do Los Angeles nejel východ. Oboje hry se konaly a neúčasti mohou litovat pouze sportovci samotní. Jen oni přišli o možnost zapsat se mezi nesmrtelné! V historických přehledech najdete vítěze všech disciplín a nikde nejsou poznámky, o tom, kdo nestartoval…
V polovině devadesátých let 20. století se klusáci v Česku vydali cestou „klubového“ sportu. Obecně platilo, já to platím a řídím, a tak se běhá podle mých pravidel. Žádný marketing, žádná podpora sázek, žádné lákání nových majitelů. Mohla by se zvýšit konkurence a někdo by mohl být lepší než já… Mnoho stájí v té době zaniklo. Náhlým přesunem provozu na Moravu končí další majitelé…, ekonomika je tvrdá a neúprosná. Několikrát se od poloviny devadesátých let změnilo vedení asociace, ale o nastavení rovných pravidel pro všechny se nepokusil nikdo! Elitářské manýry přetrvávají v mnoha podobách.
Mrazí při představě, že se český klusácký sport vydal po slovenské cestě, ale nalhávat si něco jiného, je strkání hlavy hodně hluboko do písku. Za čtyři až pět měsíců je na programu volební valné shromáždění České klusácké asociace. Je šance strhnout kormidlo správným směrem? Mnoho indicií v současné době bohužel není. Oba znesvářené tábory nekomunikují, ba co víc, žádné pozitivní návrhy nejsou na stole, a tak peklo se blíží každým dnem!
