Petr Malík: O dalším slovenském derby a měkké půdě

Podle mého, důvodů je více. Podceňovat dvojnásobného německého vítěze se nevyplácí, to za prvé. Pokud kůň vyhraje jeden z rámcových dostihů v rámci derby-dne v Hamburku, už něco umět musí, zvláště když vyhrál o dvě a půl délky v čase 2:19,77 na 2200 metrů. Navíc to byl dostih s celkovou dotací 10 tisíc eur, což už patří u našich západních sousedů k solidnímu průměru. Listed dostihy se běhají o dvojnásobek. Sám Rastislav Juráček prohlásil, že bude patřit v Německu ke špičce. Rozhodně bude zajímavé sledovat tohoto koně a jeho další starty.
Zajímavostí je skutečnost, že polovinu z dvou desítek slovenských derby ovládli koně připravovaní v Německu, i nyní se spekuluje o tom, zda nominace Maximoola do dostihu byla v souladu s řády či nikoliv…
Za druhé, půda. Oficiálně byla změřena jako 4,8 - měkká. Od dvanácti do tří ještě v Bratislavě pršelo, a tak dráha mohla být ještě hlubší. Samozřejmě se můžeme ptát, zda bylo v Bratislavě správně změřeno, ale ony pochyby můžeme mít i u všech měření v Česku. Jsou vždy správná a vypovídají o realitě, nebo jsou dělána na oko, aby vyvolala klid u všech realizačních týmů? Na tuto otázku by měli odpovědět pořadatelé dostihů.
Není totiž žádným tajemstvím, že velcí trenéři v dostihově vyspělých zemích provádějí nominaci i podle stavu dráhy. Má být měkko, tak koně, který podal nejlepší výkony na tvrdším podkladě, nechám doma, a naopak. U nás tyto kalkulace nefrčí a není divu. Trenér a majitel jsou kolikrát rádi, že se konečně objevil dostih, kterého se jejich svěřenec může zúčastnit a ne ještě vybírat počasí. Navíc slovenský vrchol sezony má uzávěrku startovních listin celých devět dní před startem. S Takovým předstihem žádný meteorolog s určitostí počasí neodhadne. 6. července v Česku panovala tropická vedra, a tak nikdo nepředpokládal, že 15. července bude teplota o 15 stupňů nižší a bude pršet.
V Česku jsou většinou startovní listiny uzavírány o pět dní dříve, ani tehdy se moc nebere v potaz počasí a stav dráhy. Na britských ostrovech a ve Francii se startky uzavírají 48 hodin před startem, to i předpovědi jsou relevantnější.
Již devadesát minut před startem prvního dostihu říkal manažer trenéra Václava Luky, Tomáš Janda, že kvartetu klisen z Bošovic nebude měkká dráha sedět. Měl pravdu, skončily v poli poražených. V některých případech mohla své sehrát i taktika, ale měkko nelze podcenit.
Je už legendární historka z pražského dostihového baru U Nováků, kde se svého času sázelo na anglické dostihy. Jeden ze sázejících vsadil na malém závodišti na rozbahněné půdě koně ve vysokém kurzu a on s přehledem vyhrál. Všem kolegům pak svůj tip vysvětloval stroze: „Je to bahňák!“ I takový je dostihový svět. Česká termínovka nabízí na pět desítek dostihových dní za rok, což je počet, který je v Anglii odběhán za dva týdny, proto se takové „podružnosti“ jako stav dráhy moc neřeší. Navíc dní odběhaných na opravdu měkkých drahách moc nenajdeme… U nás je spíše problém s tvrdým podkladem.
V rámcových dostizích se českým zástupcům dařilo, i když jména vítězů jsou jiná, než se předpokládalo. Rozhodně nepřekvapili Dux Scholar a Dorian Crown. U prvně jmenovaného se spíše čekalo, že odstup od soupeřů bude větší, zatímco druhý jmenovaný jde s formou nahoru. Po rozběhání v Praze, u Dunaje svým soupeřům nadělil devět délek. U Zlatého poháru se o pomalém dostihu nehovořilo, přitom vítězný čas byl 2:50, o 200 metrů kratší derby nabídlo čas 2:37, tedy o třináct vteřin rychlejší, což je naprosto v souladu s kratší distancí.