Dva zajímavé dostihové dny byly k vidění v Pardubicích a Velké Chuchli. Dění nejen na dráze přineslo několik otázek či otazníků. Ve východních Čechách letos organizátoři bojují zejména s přírodou. 8. května se nekonaly cross country dostihy, neboť dráha nebyla připravena. O osmnáct dní později se zase 23 koní (zhruba pětina na startkách) ze steeplechase dostihů odhlásilo, protože dráha byla tvrdá. Inu, najít kompromis není jednoduché a co se týče klimatu, je to ještě horší, stačí se podívat na zprávy v médiích. Otepluje se globálně či nikoliv? Jedno je jisté, pro majitele překážkového koně musí být předpověď počasí ve východních Čechách dramatičtější než detektivka z pera Agathy Christie. Snad oba červnové dostihové dny proběhnou bez problémů na kvalitní dráze, k tomu může pomoci také ten nahoře. Přání tedy zní, ať prší akorát a dráhy v Pardubicích a jinde jsou 4,2 – pružné.
Samotná první kvalifikace na Velkou pardubickou nabídla zajímavou podívanou, ve které splnily kvalifikační podmínky čtyři pětiny startujících koní. Velmi dobrý výkon předvedl vítězný Trezor a v jeho sedle Angličan Liam Treadwell. K jezdcům z britských ostrovů panuje obecně v Česku nedůvěra. Tredwell však ukázal, že se tento stav může změnit. Samozřejmě jedna vlaštovka jaro nedělá, ale pokud se budou ochotni naučit pardubická specifika, nejeden majitel či trenér by po nich sáhl, zvláště když česká kotlina množstvím kvalitních jezdců zrovna neoplývá.
Mluvit o šancích jednotlivých koní směrem k Velké by bylo zatím velmi předčasné, vrchol překážkové sezony je na programu za více než čtyři měsíce, a to ještě Labem v Pardubicích proteče hodně vody.
Nedělní Velká Chuchle nabídla dvě zajímavosti. Pouze tři koně v dostihu dvouletých, kde byl také k mání majitelský bonus ve výši 10 tisíc liber. Máme za sebou květen a na dráze jsme viděli všeho všudy osm dvouletých ve dvou kláních. To rozhodně není mnoho, a tak se ptám proč? Jedna z chovatelských pouček zní, že máme odchovávat rané a rychlé anglické plnokrevníky. Co je známkou ranosti dvouletého, než to, že se už v květnu může postavit na start. Vždyť ve vyspělé cizině jsou dostihy dvouletých na programu už v březnu a dnes se stačí kouknout na některé dostihové juniory a mají v nohou už pět startů.
Také v české kotlině to bývalo jiné, ale současné vedení zřejmě upřednostňuje jiné chovatelské trendy. Pokud je první dostih nejvyšší kategorie pro dvouleté vypsán až na září, tak to o velké ranosti opravdu nesvědčí. Jedině vysoké dotace na začátku sezony povedou k tomu, abychom na dráze viděli rané koně. Proto i seriál pro české odchovance by měl být takto odstupňován. Startující v květnu dostanou nejvíc, v říjnu nejméně. Přitom v minulosti prvním kláním nejvyšší kategorie byla Simsonova cena v den Českého derby.
K tomu jsou zajímavá slova i trenéra Václava Luky. „Bohužel u nás neexistuje program pro dvouleté, a tak mnozí čekají s prvními starty, já jsem proto aby dvouletý klidně absolvoval pět až deset startů, potom samozřejmě končí, ale i takové koně v Evropě jsou.“
V Jarním handicapu naznačil svou vytrvaleckou třídu Donn Halling. Bude zajímavé sledovat tohoto koně, na kterého majitel musel čekat velmi dlouho. Je to naprosto opačný příklad ranosti, ale distanční optimum také není typicky české. Pohybuje se někde okolo tří kilometrů a takových dostihů český kalendář opravdu mnoho nenabízí.
