V sobotu se běhalo v Netolicích, kde třímá pořadatelskou taktovku město. Krásný areál v sousedství zámku Kratochvíle, mnozí zasvěcení přezdívají jako české Chantilly. Francouzská derby-dráha je proslulá impozantním zámkem v pozadí. Kratochvíle nejsou tak luxusní a monumentální jako Chantilly, přesto mají své kouzlo. Především v létě.
Pamatuji doby, kdy v Netolicích začínalo dostihové léto, letos tam naopak končilo. Diváků se sešlo stejně jako začátkem července v jiných letech. Rtuť teploměru ukazovala teploty velmi blízké těm letním. Stánků s občerstvením bylo stejně jako obvykle. Fronta na nápoje byla také standardní. Nepozorní jezdci opět spadli v oblouku u zámku. Koně padlí ve steeplechase se hledali po celém širokém a dalekém okolí. Prostě jihočeská prázdninová klasika. Málokdo se ptá na to, v jakém stavu byla dráha, před tribunou díky slunci opět tvrdá jako beton. Od kopyt se jen prášilo. Šatny a vážnice byly opět ve stanu u lesíka.
Netolice jsou jednou z nejpřírodnějších drah u nás, možná ještě severomoravský Albertovec snese srovnání provizorními podmínkami. V Tochovicích už je léta zázemí na velmi dobré úrovni i když oblouk za cílem je stále stejně ostrý a nebezpečný jako před mnoha lety.
Z příležitostných drah letos osiřela ta v Radslavicích, kde je duší projektu Pavel Složil, snad příští rok se bude běhat i tam. Radslavice mají obrovskou výhodu ve velké přírodní tribuně, jen tam nesmíte být jako já za nekonečného lijáku. To se všechna malá závodiště mění v bahenní lázně. Kdo byl letos v Benešově ví, o čem mluvím. V posledním desetiletí několikrát počasí ukázalo odvrácenou tvář pořadatelům, například loňská první Mimoň, už zmíněné Radslavice nebo jeden z dostihových dnů v Mirošově. Pokud je nestálé počasí, je lepší mít pro návštěvu těchto závodišť připravené holinky a kvalitní pláštěnku.
Ono ani moc slunce těmto drahám nepřispívá, za čtyři hodiny na přímém slunci už si připadáte jako grilu. Ale přesto mají tato malá závodiště co do sebe a své nepopsatelné kouzlo. Jako diváci můžete spojit dostihy s poznáváním české země a vždycky máte, co objevovat.
Obrovská škoda, že některá ze závodišť do dnešních dnů nepřežila. Krásná byla dráha v Hluboké nad Vltavou, kde se dnes bohužel jen procházejí golfisté… Škoda, na mnoha místech na světě dokáží žít oba sporty v symbióze. Česko to je ovšem jiná kapitola, tady co se týká dostihů, obecně platná pravidla neplatí. Příští rok oslaví devadesát let nejstarší dochovaná česká klusácká dráha v Mariánských Lázních. To, že se tam vrátí jezdci v sulkách, je však hodně nepravděpodobné. Škoda.
Ještě na skok do Velké Chuchle, opět jsme mohli být svědky kilometrového dostihu nejvyšší úrovně a trochu podle předpokladů se i přepisovaly historické tabulky. Mr Dario jako první kůň v historii zvládl kilometr pod 59 vteřin. Na rovných drahách se kilometr běhá i pod 55 vteřin, ale na Chuchli je to velmi dobré. Ve světě jsou kilometrové dostihy naprosto běžné, u nás je jich jako šafránu. Ani dvouletí jich moc nemají. Je pravda, že české dráhy nejsou na kilometr příliš stavěné. Na mostecký rovný kilometr můžeme zapomenout, v Chuchli, stejně jako v Karlových Varech je start na začátku oblouku, což není ideální. Také v Pardubicích není kilometr ideální distancí, a tak snad nejlépe se dá běhat krátká distance ve Slušovicích nebo v Lysé, když tam jsou nyní startovní boxy.
Dostihové závodiště Netolice
