Jak jste si užil nedělní dostihy?
Abych pravdu řekl, tak zpočátku moc ne, protože jsem měl po ránu takovou nešťastnou nehodu. Přejel jsem si psa, takže jsem neměl moc náladu a na dostihy jsem dorazil později. Z Aurořina vítězství mám však velikou radost, stejně jako z výkonu jezdce Šafáře. Průběh dostihu byl přesně takový jaký měl být a klisna ukázala, že má výbornou formu.
Bude Aurora letos ještě startovat?
Ne už bude odpočívat.
Jak byste zhodnotil letošní sezónu a s jakými ambicemi budete vstupovat do té příští?
Myslím, že to byla velmi dobrá sezóna. Všem našim koním se podařilo zvítězit a hlavně se jim podařil výkonnostní posun. Začínali jsme ve čtyřkách, pětkách a nyní bojujeme ve dvojkových nebo trojkových kategoriích. Z toho mám opravdu velikou radost a doufám, že se nám bude takhle dařit i příští rok.
Rád bych také řekl, že jsem velmi spokojený s prací trenéra Karla Germiče, který o koních a o tréninku velmi přemýšlí. Má výborný odhad a domnívám se, že umí koně perfektně menežovat. Proto se mu do tréninku nepletu a nechávám to na něm a jeho zkušenostech.
Vaši dostihovou stáj reprezentují tři koně. Aurora (3), Archie Comics (6) a Aromatica (7). Dva posledně jmenovaní by už měli věk na překážky. Neuvažujete o jejich zaskákání?
Já jsem své koně svěřil panu Germičovi a řekl jsem mu: „Já budu vydělávat peníze na provoz a ty se budeš věnovat tréninku. Nebudu ti zasahovat naprosto do ničeho“.
A vidím, že se tato dohoda vyplácí. Jak už jsem řekl, Karel Germič je zkušený trenér a svou práci dělá výborně. Já si pak jen užívám radost z dostihů a ještě větší radost z vítězství našich koní.
Který z nich je vám nejmilejší?
Kdysi jsem měl Šemíka (Shemic /Alec The Great(GB) – Semantica (FR)/, kterého jsem velmi miloval. Byl to úspěšný kůň, který běhal listed dostihy a měl slušné výsledky. Pak ale dostal měsíční slepotu a museli jsme ho uspat.
Vždycky jsem měl slabost pro hřebce, ale přestože je Archie Comics valach, je dnes on mým největším miláčkem. Řekl bych, že jsem s ním na stejné vlně a Archie je takový můj mazel, kterého rád drbu za ouškem, dám mu jablíčko a myslím, že se máme rádi.
Jak dlouhou historii má vaše stáj?
Počkejte, myslím, že asi tak čtrnáct let. Začali jsem tehdy s jednou kobylou, kterou byla Arména. Ona dobře běhala a v podstatě si na sebe vydělala. Navíc je matkou všech mých koní a také kobylky trenéra Karla Germiče. Ta klisna se jmenuje Airfare a letos vyhrála čtyři dostihy!
Takže je vidět, že Arména je dobrá matka a já jsem velmi spokojený chovatel (smích).
Kdo vás přivedl ke koním potažmo k dostihům?
Pocházím z malé moravské vísky Korytná a vzpomínám si, jak jsem kvůli koním chodil pravidelně za školu. Než abych se nudil v lavici, šel jsem raději formanům plavit koně.
Koně jsme měli i doma na statku, takže s nimi žiji v podstatě od dětství.
Nedaleko mého rodiště se tehdy nacházelo JZD Javořina Dolní Němčí, kde jsem si poprvé pořádně zajezdil. Toto JZD mělo dostihové koně, které trénoval pan Peter Pekarovič, kterému rovněž vděčím za mnohé v souvislosti s mým vztahem ke koním. Nakonec on má velký podíl na tom, že jsem se vůbec začal věnovat dostihům.
No a před sedmnácti lety jsem se přestěhoval do Prahy, kde jsem začal podnikat a kde jsem založil i svou dostihovou stáj.
Jaká je vaše profese?
Podnikám ve vodoměrech a tuto firmu jsem založil vlastně kvůli koním, abychom měli prostředky na jejich chov. Začínal jsem s jedním koněm, jak už jsem řekl, ale pak přišli další a další. Takže prodávám vodoměry, ale mou hlavní vášní jsou koně.
Vaše rodina je také zapálená pro dostihy jako vy?
Já jsem rozvedený, ale můj syn rovněž vlastní dostihového koně, kterého má v tréninku jako já u Karla Germiče v Lysé nad Labem.
Jak často navštěvujete své koně?
V zimě klidně třikrát do týdne, ale přes léto je to kvůli mému pracovnímu vytížení horší. Ale minimálně jednou do týdne to zvládám. Většinou o víkendech. Každopádně na dostihy chodím pravidelně