15. 7. 2000 – Jiří Kameníček – Světlá Hora (4 vítěztsví)
Šampión překážkových jezdců z roku 2001 prožil nejúspěšnější den své kariéry na domácí dráze, protože v té době působil jako stájová jednička u trenéra Čestmíra Olehly. Právě on trénoval všechny čtyři Kameníčkovi vítěze. Paradoxní je, že ten den jel Jiří Kameníček celkem pět dostihů a jedinou porážku utrpěl v sedle famózní Registany, která ve třetím životním startu prohrála po boji o půl délky.
19. 5. 2002 – Kristýna Bezděková – Velká Chuchle (4 vítěztsví)
Jednou ze tří žen mezi „čtyřkaři“ je Kristýna Bezděková. Ta před svým životním chuchelským odpolednem měla na kontě celkem jen patnáct vítězství, ale v jeho průběhu prohrála pouze jediný z pěti dostihů, v němž navíc skončila na třetím místě. Nejcennější vítězství zaznamenala se Silnarem, s nímž během sezóny 2002 ovládla celkem pět jedničkových dostihů a reprezentant stáje Swiss Fans-Vítek byl především proto vyhlášen Nejlepším sprinterem.
1. 9. 2002 – Jaroslav Donoval – Slušovice (5 vítěztsví)
Bezchybný víkend prožil na přelomu srpna a září 2002 žokej Jaroslav Donoval. V sobotu totiž dvakrát startoval v Mostě a oba tyto dostihy proměnil ve vítězství, přičemž stoprocentní byl i o den později ve Slušovicích, kde absolvoval pětici dostihů. Mezi nimi i dva jedničkové, v nichž vedl už zmíněného Silnara a také dvouletou Ohne Sorge, s níž o rok později ovládl České derby. Na konci roku slavil Donoval šampionský titul s náskokem tří vítězství na Jana Ráju, takže zmíněný víkend byl důležitým krokem k jeho zisku.
15. 9. 2002 – Dušan Andrés – Brno (5 vítěztsví)
Svůj první start v sezóně 2002 absolvoval Dušan Andrés až 1. září, protože do té doby byl distancován kvůli pozitivnímu bratislavskému dopingovému testu na furosemidy, které používal ke snižování hmotnosti. Návrat se mu ale povedl velkolepý, protože už o dva týdny později zanamenal v Brně pět vítězství. Tehdy díky tomu, že je "obojživelníkem", startoval v devíti z deseti dostihů dne, přičemž zvítězil ve třech rovinách a dvou steeplechase. Navrch přidal další trojici medailových umístění.
12. 7. 2003 – Dušan Andrés – Světlá Hora (4 vítězství)
Přestože se ve Světlé Hoře pravidelně konají dostihy jen jednou do roka, bylo tamní závodiště po třech letech dějištěm dalšího čtyřnásobného zápisu. Znovu na něm měl výrazný podíl domácí trenér Čestmír Olehla, který přichystal tři ze čtyř Andrésových vítězů. Jedinou výjimkou byl Stanislavem Popelkou připravovaný Monagua, o jehož vítězství rozhodl nejtěsnější možný rozdíl – tedy pouhý nos.
22. 5. 2004 – Dušan Andrés – Lysá nad Labem (4 vítězství)
V roce 2003 získal Dušan Andrés vítězství v rovinovém šampionátu a druhé místo v tom překážkovém, ovšem úvod následující sezóny mu příliš nevyšel. Z úvodních 57 startů na českých drahách totiž vytěžil jen dvě vítězství, i když nutno dodat, že obě jedničková. Na vítěznou vlnu se ale vrátil koncem května v Lysé, kde získal tři rovinová vítězství a také premiérový překážkový triumf v sezóně. Jedno z rovinových vítězství získal v pětkové společnosti s Mandarinem, který se později stal lysolabským hrdinou, když třikrát ovládl tamní Prvomájovou steeplechase.
13. 6. 2004 – Dušan Andrés – Brno (4 vítězství)
Čtvrtý a minimálně doposud také poslední čtyřnásobně vítězný den prožil Dušan Andrés v Brně. Tam tak tento kousek předvedl už podruhé, přičemž všechny jeho čtyřnásobné zápisy pochází z provinčních závodišť, na kterých se Andrésovi i díky dobré orientaci při startech bez boxů tradičně daří. Tehdy ho zaznamenal pouhé tři týdny po výše zmíněných dostizích v Lysé a na obou měl podíl už zmíněný Mandarino.
4. 9. 2005 – Martin Srnec – Velká Chuchle (5 vítězství)
V sezóně 2005 měl Martin Srnec na českých drahách výbornou úspěšnost 26,2 %. Velký podíl na tom měla první zářijová neděle, o níž v šesti jízdách zaznamenal pět vítězství a jedno třetí místo. Nejcennější zásah získal v sedle Mysterra, jenž splnil roli favorita Gerschova memoriálu. Ani to mu ale nakonec nepomohlo k zisku šampionského titulu, který díky vyššímu počtu druhých míst získal Jan Rája.
1. 10. 2005 – Linda Gahlertová – Mimoň (4 vítězství)
Nejpřekvapivějším jménem v tomto výčtu je bezpochyby Linda Gahlertová. Ta v průběhu celé své jedenáctileté kariéry zvítězila v pětadvaceti dostizích, přičemž takřka šestinu z nich získala během jediného dne. Stalo se tak 1. října 2005 v Mimoni, kde čtyřikrát triumfovala, když jednou zvítězila nad proutěnkami a třikrát na rovině. K životnímu úspěchu jí pomohla i nepočetná pole, když v jednotlivých rovinách měla tři, čtyři (z nich se jen dva dostali do cíle) a pět soupeřů. Ve svém pátém dostihu dne, jímž byli proutěnky s pouhými třemi účastníky, se do cíle nedostala.
10. 9. 2006 – Jiří Chaloupka – Slušovice (4 vítězství)
Dlouholetý člen naší jezdecké špičky získal nejvíce vítězství během jednoho dne v září 2006 ve Slušovicích. O jeho čtyři vítězství se rovným dílem zasloužili trenéři Josef Piruch a Zdeněk Moravec, jehož Grinwitche přivedl k premiérovému triumfu kariéry. O rok později s ním pak právě ve Slušovicích nastartoval sérii pěti vítězných dostihů, přičemž ve všech byl Chaloupka jeho jezdeckým partnerem.
4. 11. 2006 – Josef Bartoš – Pardubice (4 vítězství)
Předposlední den sezóny ovládl žokej Josef Bartoš, který dvakrát zvítězil na koních svého tehdejšího zaměstnavatele Josefa Váni a dvakrát se svěřenci Martiny Růžičková. I pro ni byl tento víkend zcela výjimečný, protože dvakrát se z vítězství radovala i o den později v Chuchli, takže celkem během něj zaznamenala čtyři zásahy. Nikdy později si během jednoho víkendu Růžičková nepřipsala ani dva triumfy.
27. 5. 2007 – Tomáš Lukášek – Velká Chuchle (5 vítězství)
Dokonce pět zásahů během jediného dne zaznamenal na konci května 2007 Tomáš Lukášek, který každé ze svých vítězství zaznamenal na koni jiného trenéra. V dalších dvou dostizích navíc zaznamenal druhé a třetí místo. Lukášek si tak spravil chuť po o dva týdny dříve konané Jarní ceně klisen, protože z její vítězky Hanover Lady byl sesazen po vítězství v Deylově memoriálu.
16. 9. 2007 – Iva Miličková – Velká Chuchle (4 vítězství)
V závěru své poslední sezóny strávené na českých drahách prožila životní den Iva Miličková. Ta žádný ze čtyř triumfů nedostala zadarmo, když třikrát zněl výrok dostihové komise Tuhý boj a jednou Boj. Ten den navíc zaznamenala také největší vítězství kariéry, když Blue Corala dovedla k vítězství ve Velké ceně Prahy, v jejímž závěru se svěřenec Tomáše Šatry dostal před favorizovaného stájového ale nikoliv tréninkového druha De Roberta.
27. 7. 2008 – Marek Stromský – Albertovec (4 vítězství)
Sezóna 2008 má pro Marka Stromského hořkou příchuť, protože cílem Velké pardubické sice proběhl jím vedený Amant Gris na prvním místě, ale posléze byl pro neobjetí točného bodu diskvalifikován. O poznání radostnější vzpomínky má ovšem Marek Stromský na ten rok konané dostihy v Albertovci, kde čtyřikrát zvítězil. Třikrát se tak navíc stalo v sedlech reprezentantů tamního hřebčína a rovněž pod tři tehdejší úspěchy (ne vždy pod ty samé) je podepsán trenér Radek Holčák.
6. 9. 2008 – Václav Janáček – Most (4 vítězství)
Když byste před přečtením tohoto článku dostali otázku, kdo že to v posledních čtrnácti sezónách nejvíckrát zaznamenal čtyři vítězství během jediného dne, nepochybuju, že by odpověď drtivé většiny z vás zněla Václav Janáček. To je samozřejmě také odpověď správná, protože Janáčkovi se to povedlo osmkrát, zatímco v tomto ohledu druhému Andrésovi čtyřikrát. Poprvé se tak stalo ještě v roce 2008 v Mostě.
26. 4. 2009 – Václav Janáček – Velká Chuchle (5 vítězství)
Že sezóna 2009 bude pro Václava Janáčka ve znamení lámání rekordů, naznačil už její úvod. Vždyť jen během dvojice víkendů na přelomu dubna a května zaznamenal třináct vítězství. Nejvíce se mu dařilo 26. dubna v Chuchli, kde slavil celkem pět triumfů, přičemž ve zbývajících dostizích ztrácel na vítěze hlavu a jednu délku. Od napodobení Dettoriho ascotské Magnificent Seven byl tedy v součtu vzdálen pouhou délku a čtvrt.
8. 8. 2009 – Václav Janáček – Mimoň (4 vítěztsví)
Přestože Václav Janáček byl na konci minulého desetiletí jednoznačnou superstar mezi v Česku působícími žokeji, nikdy se nevyhýbal startům na provinčních drahách. Tu v Mimoni navíc velmi dobře zná, protože na ní trénoval s koňmi svého tehdejšího zaměstnavatele Filipa Neuberga, který měl výrazný podíl na Janáčkově tamním výborném srpnovém víkendu. Během něj totiž úřadující španělský šampión zaznamenal šest vítězství (čtyři v sobotu) a čtyři z nich právě na Neubergových koních.
25. 10. 2009 – Václav Janáček – Velká Chuchle (4 vítěztsví)
Už po prvních měsících sezóny 2009 bylo jasné, že o vítězství v šampionátu se bojovat nebude a jediným otazníkem tak bylo, kolik vítězství v jejím průběhu nastřádá suverénní Václav Janáček. Ten už v létě překonal dosavadní rekord Vlastimila Smolíka, který činil 48 vítězství za sezónu, přičemž na konci roku měl na svém kontě jen těžko uvěřitelných 82 triumfů. Vysoké tempo držel Janáček i na jeho sklonku, když o poslední říjnové neděli zvítězil čtyřikrát. O jeho velké pohodě svědčí i skutečnost, že tři z těchto vítězství zaznamenal stylem start – cíl.
4. 4. 2010 – Václav Janáček – Velká Chuchle (4 vítězství)
Jak sezónu 2009 skončil, tak tu následující Václav Janáček také začal. Hned během jejího úvodního dostihového dne totiž zaznamenal čtveřici vítězství. O Janáčkově reputaci svědčí i skutečnost, že ten den odjezdil osm dostihů, přičemž šestkrát vedl největšího favorita, jednou druhého favorita a jednou třetí nejčastější volbu sázejících.
15. 5. 2010 – Václav Janáček – Most (4 vítězství)
Svou druhou mosteckou „čtyřku“ zaznamenal Janáček v polovině května 2010. Tehdy navíc ovládl i oba jedničkové dostihy dne, když v Memoriálu dr. Frankenbergera vedl Fabregase a v Memoriálu Vlastimila Smolíka Tullamora. Po tomto víkendu tak svůj počet sezónních vítězství zaokrouhlil na 20, takže už tehdy bylo zřejmé, že šampiónskou korunu mu jen těžko někdo sebere.
22. 5. 2010 – Jaroslav Myška – Pardubice (4 vítězství)
Pouhý týden po čtyřech mosteckých triumfech Václava Janáčka se stejný počin povedl v Pardubicích Jaroslavu Myškovi. Z jeho čtyř vítězství je bezpochyby nejcennější to z První kvalifikace na Velkou Pardubickou. To získal v sedle Mandarina, jenž je tak součástí už třetího čtyřnásobného záspisu, když dvakrát k němu pomohl Dušanu Andrésovi.
11. 7. 2010 – Václav Janáček – Benešov (4 vítězství)
Velkou předností Václava Janáčka je, že si umí vybrat toho správného koně, přičemž řada trenérů jeho přáním ráda vyhoví. Když tedy přišly na řadu benešovské dostihy, usedl Janáček dvakrát do sedel koní domácího trenéra Tomáše Hurta a výsledkem byla dvojice osmidélkových vítězství. Janáček se naplno prosadil i ve svých zbývajících dvou jízdách dne, přičemž hned o týden později zaznamenal dokonce pět vítězství. Ty v našem přehledu nenajdete, protože je získal na bratislavské dráze, kde se mu stejný kousek podařil už konce června, a především proto se v roce 2010 stal šampiónem i na Slovensku.
2. 10. 2010 – Václav Janáček – Lysá nad Labem (5 vítězství)
Další velkou show Václava Janáčka vidělo lysolabské závodiště. Na něm totiž začátkem října 2010 absolvoval pětici dostihů a všechny proměnil ve vítězství. Po dvou vítězstvích zaznamenal na koních Jiřího Jandy a Pavla Szikory, kteří tak prožili nejúspěšnější víkend sezóny. Zmiňme, že od roku 2000 celkem šestkrát některý z jezdců zaznamenal pět vítězství během jednoho dne, přičemž jediný komu se tento kousek povedl dvakrát, je právě Václav Janáček.
28. 5. 2011 – Josef Bartoš – Pardubice (4 vítězství)
Druhý čtyřnásobný zápis kariéry zaznamenal Josef Bartoš předloni v květnu. Tehdy mu k tomu trenér Josef Váňa pomohl třemi svými koňmi, z nichž si vypíchnout zaslouží především vítězka všech tří vytrvaleckých klasik Ready For Life. Ta tehdy absolvovala předposlední dostih kariéry, protože v následujícím startu utrpěla smrtelné zranění. Během dne získal Bartoš další dvě medailová umístění.
11. 9. 2011 – Martin Laube – Velká Chuchle (4 vítěztsví)
Jen o něco málo více jak rok poté, co zaznamenal své premiérové životní vítězství, slavil čtyři triumfy během jediného dne tehdy teprve druhý ročník „Kolečkovy akademie“ studující Martin Laube. Ten tehdy těžil z toho, že řada český žokejů cestovala na bratislavské Oaks (např. Foret, Chaloupka, Koplík, Rája, Srnec, Zatloukal), přičemž v ostatních svých jízdách dne zaznamenal druhé a čtvrté místo. Kariéra Martina Laubeho zatím nemá tak hvězdné pokračování, když letos získal jen sedmičku vítězství.
28. 9. 2013 – Bauyrzhan Murzabayev – Karlovy Vary (4 vít.)
Nikdy od roku 2000 se nečekala na další čtyřnásobný zápis tak dlouho jako před touto sobotou. Během ní zaznamenané čtyři karlovarské zásahy s velkým přehledem jezdícího Bayurzhana Murzabayeva jsou ještě v živé paměti. Za zmínku stojí, že oba poslední „čtyřkaři“ zaznamenali svá životní odpoledne ve svých teprve druhých sezónách na českých drahách, takže si rychle dokázali získat přízeň českých trenérů a majitelů.
Řadě jezdců se mezi společnost „čtyřkařů“ nepodařilo proniknout jen velmi těšně. Zmínit si z nich zaslouží minimálně Jan Rája, který dokonce dvakrát během své kariéry zvítězil v pěti dostizích v řadě, ale nikdy se aspoň čtyři z nich nekonaly v jeden den.
Zatím nebyl přidán žádný komentář.