V dalším pokračování seriálu o majitelích nevelkých dostihových stájích představujeme MUDr. Václava Hulínského (47), který je nejen majitelem dostihové stáje Protendon – Hulínský, ale zároveň i trenérem. Kromě toho je rovněž primářem nymburské interny a blízkým příbuzným slavné rodiny Vítků. O uplynulé neděli měl důvod k oslavě, neboť jeden z jeho svěřenců, čtyřletá hnědka Atestace vyhrála dostih ve Velké Chuchli. Čekal jste, že kobyla podá takový výkon?
Popravdě řečeno jejím hlavním problémem je těžká ovladatelnost. Myslím, že tahle kobyla má vyšší než čtyřkovou výkonnost. Tento její handicap se týká nejen dostihů, ale i práce. V současné době usilovně pracujeme na odstranění nebo alespoň potlačení tohoto problému. Změnili jsme krmení, nechali jsme provést korekci zubů a zkoušíme trochu jiné tréninkové metody a zdá se, že dochází ke zlepšení.
Byl bych moc rád, kdyby se nám podařilo toto její půlování odstranit. Kobyla by tak měla lehčí průběh dostihu a mohla by naplno rozvinout svůj potenciál. Ale samozřejmě jsem velice rád, že se jí podařilo vyhrát.
Počítáte ještě letos s Atestací do nějakého dostihu?
Rád bych, ale musí se podařit dostih a termín, aby také mohl Kuba Pavlíček. Kobyla potřebuje silného jezdce, který ji dokáže podržet.
Jak se vám daří skloubit práci lékaře s trénováním koní?
Kromě koní jinou zábavu nemám, takže veškerý svůj volný čas věnuji svým dětem a koním. V podstatě se dá říci, že se koním věnuje celá rodina. Má žena Martina nechodí do práce a je u koní. Máme i spoustu kamarádů, kteří nám pomáhají. Například k nám chodí jezdit Jarda Kovařík, který je bývalý žokej šampión. I můj starší syn Mojmír (13), kterému je třináct zvládá koně už velmi dobře. Mladší Štěpán (8) zatím prohání poníky. Hodně nám pomáhá i manželčin otec, který se stará zejména o takové ty zemědělské záležitosti. My si totiž dělám téměř všechno sami. Seno, slámu, obilí …
Takže si to takhle rozdělujeme a docela dobře to funguje.
Stáj Protendon reprezentuje pět koní. Trénujete ještě koně jiné dostihové stáje?
Ne, trénuji pouze koně mé vlastní stáje. Je to pro mě hobby a veliká zábava.
Kterého vašeho svěřence považujete za nejperspektivnějšího?
Myslím, že mám ve stáji docela dobré kobyly. Nejen Atestaci, ale také třeba Agresi nebo Texalitu. Teď jsem zvědav až přijdou mladé klisny z mého vlastního chovu, kterému se rovněž věnuji. Na ty jsem obzvlášť zvědav.
Můžete už nyní zhodnotit letošní sezónu?
Bohužel musím přiznat, že jsme za posledních pár let trochu ustoupili ze slávy. Byl jsem vždycky zvyklý na lepší koně a lepší výsledky. Je to asi dané také větší konkurencí a možností pořídit si kvalitní a levnější koně ze zahraničí. Už jsme zažili roky, kdy jsme měli na kontě klidně deset vítězství za sezónu. Ale druhou stranou mne to nijak nedeprimuje, protože koně jsou moje veliká zábava a to je hlavní důvod proč to dělám.
Kdo a kdy vás přivedl k dostihovému sportu?
K dostihům mne přivedla moje sestra Olina a stalo se tak někdy na počátku devadesátých let. Před tím jsem neměl s koňmi co dočinění. Jinak Olina má za manžela Pavla Vítka, který rovněž trénuje koně a který patří do slavné Vítkovic rodiny.
Jezdit na koni jsem se naučil až o mnoho let později. Někdy ve třiceti letech.
Jak dlouho se věnujete trénování?
Trenérskou licenci jsem dostal v roce 2005 a přibližně od té doby mám i svou vlastní dostihovou stáj.
Můžete při tréninku dostihových koní nějak využít lékařských zkušeností?
Zcela jistě, neboť fyziologie i biologie svalové práce, stejně jako biochemické pochody jsou v podstatě totožné. Takže je jedno jestli se jedná o člověka nebo o koně. Mezi doktorem a trenérem existuje celá řada paralel a hovořit o nich by bylo na hodně dlouho.
Co pro vás trénování koní a dostihy znamenají?
Je to pro mne velmi pozitivní přínos do života. Ve své práci si veselí moc neužiji, spíše naopak je to vydatný zdroj stresu, ale u koní se dokážu uvolnit. Je to taková psychorehabilitace proti stresu a „syndromu vyhoření“, který doktory často postihuje.
Mohl byste prozradit váš trenérský sen?
Asi každý by stál o nějaké významné vítězství, mne by však stačilo, a byl bych za to velmi šťastný, kdyby se koni z mého vlastního chovu podařilo vyhrát nějaký větší dostih.
Jinak si myslím, že jsem si úspěchů na dostihové dráze docela užil a věřím, že další ještě přijdou.
