MILUŠE MIKULÁŠOVÁ: „Chci, aby podmínky pro trénink byly co nejlepší!“

Talar je výborný kůň. Co byste o něm mohla říci?
Charakterizovala bych ho jako „rošťáka“ v pravém smyslu slova. Ostatně se tak dá mluvit o většině Whipperových potomků.Trenér Václav Luka mne přesvědčil, abychom jej nechali vykastrovat. Musím přiznat, že to pro mne není vždy snadné rozhodnutí, nicméně jsme tento zákrok načasovali tak, aby Talar mohl už letos na jaře startovat v zahraničí. Chtěli jsme si vyzkoušet ty nejpreciznější závodiště ve Francii. Co se Talarovy povahy týče, je to opravdu koníček – srdcař. Nakonec se to projevilo ve všech jeho letošních startech. Jedinou nevyzpytatelností je stanovení jeho optimální distance. Jsme přesvědčeni, že by se měla pohybovat okolo dvou tisíc metrů. Ukázalo se však, že dokáže bezprostředně konkurovat i mílařům. Excelentní formu ukázal rovněž v derby, které měří 2400 metrů.

Jak hodnotíte letošní sezónu?
Letošní sezóna byla z pohledu Talarových výsledků slušná, ale jsme si vědomi, že se v něm nachází daleko větší potenciál. Pramení to mimo jiné ze skutečnosti, že dostihy jsou především o zdraví koní a také o štěstí. O tom svědčí i umístění ve většině prestižních dostihů, kterých se Talar zúčastnil. Většina druhých míst o tom přesvědčivě vypovídá a to potom samozřejmě hodně mrzí. Konkrétním příkladem je letošní derby, které se nakonec nekonalo v pražské Chuchli, což byla velká škoda. Tamní dráha je jedna dlouhá rovina a Talar by se na ní mohl předvést ve vší své kráse.

Na webovém portálu dostihy.cz máte letos uvedeného pouze jednoho koně - Talara. Co byste ale mohla říci o Lady´s Man a ještě nepojmenované dvouleté kobylce, jenž obě, podle webových stránek lukaracing.cz, patří rovněž do vaší stáje?
Lady´s Man je ještě roček a je prvním potomkem Latibeli, což byla naše první kobylka, která byla zakoupena pro dostihy z hřebčína Napajedla. Těšíme se na příští rok, kdy budeme s napětím očekávat, zda bude následovat úspěchy své prababičky Latiny, která vyhrála derby v roce1980. Prozatím nepojmenovaná dvouletá kobylka po Saddexovi je pouze pronajatá a podle výsledků v tréninku se jeví, že bude patrně pozdnější. Po konzultaci s trenérem, jsme se rozhodli nechat tuto kobylku běhat až v příštím roce. Z těchto důvodů byl na dostihových drahách letos k vidění pouze Talar. Věřím však, že nám tuto prodlevu vrátí v dobrých umístěních, na které vzhledem ke svému původu jistě má.

Hodláte svou dostihovou stáj rozšiřovat?   
Letos se Latibele narodila kobylka Lantana Lady, jejímž otcem je Suteki Shinsukekun. Proto budeme mít příští rok další stájovou posilu. Zároveň se do dostihů vrátí Peerless Squeak, který po více jak roční rekonvalescenci nastoupí do tréninku a posílí naši dostihovou stáj.

Co byste mohla říci o klisně Selině Queen, která rovněž reprezentovala vaši stáj?
Selina Queen prokázala v minulém roce vysoké kvality. Byla také v pronájmu a to s dohodou, že se v případě zdravotních problémů vrátí ke svému majiteli. To se také stalo, neboť se tyto problémy značně prohloubily. Pro Selinu jsme udělali po zdravotní stránce vše, co bylo možné. Nyní jí přeji jenom to nejlepší v její budoucí mateřské kariéře.

Který z vašich koní vám nejvíce přirostl k srdci?
Je jím samozřejmě Latibela, která byla naší první kobylkou. Když v Itálii vyhrála prodejní dostih, musela jsem ji koupit zpět. Prostě jsem ji nedokázala jen tak prodat. No a od té doby opravdu odmítám dostihy - „prodejky“!

S jakými ambicemi hodláte vstoupit do příští sezóny?
Raději si nestanovuji nějaké vysoké cíle. Celé je to o štěstí a zdraví koní. Dostihy jsou pro potěšení a ne pro peníze. Osobně si myslím, že Talar by si zasloužil ukázat, že ne vždycky bude jen druhý a že má navíc. A to přesto, že byl letos podle výše zisků klasifikován jako nejlepší. Bohužel se do konečného pořadí nezapočítávají zahraniční starty a to je velká škoda. Pokud na tom bude zdravotně jako dosud, tak se určitě máme na co těšit.

Jak často navštěvujete své koně?
Vzhledem k tomu, že tréninkové středisko v Bošovicích u Písku je ve vlastnictví naší společnosti, tak jezdím navštěvovat pana Luku, koníčky i stáj, jak je to jen možné. Především se snažím stále vylepšovat podmínky všem ustájeným koníčkům. Má to své osobité kouzlo, že každý kůň má svou historii. Jsou to hezké, ale někdy i kruté příběhy. Úspěchy střídají neúspěchy a někdy bohužel i zranění, z kterých se někteří uzdraví a vrátí se zpět na výsluní. V opačném případě, odchází k novému majiteli, kde jsou zpravidla používáni pro rekreační ježdění.

…a jak často chodíte na dostihy?
Dostihy se snažím navštěvovat co nejčastěji. Letos byla sezóna v pražské Chuchli hodně zkrácená, což ovlivnilo četnost dostihů. Ale okamžiky, kdy byl na dráze Talar jsem samozřejmě nevynechala.

Co vás na dostizích nejvíce baví?
Určitě je to taktika jednotlivých koní při samotném běhu stanovená jednotlivými trenéry. K tomu se připojuje mnoho faktorů, které nelze předem v žádném případě všechny postihnout, definovat ani předpovídat. Například jaká je forma každého z koní, stav dráhy, distance, jak je situačně pojaté závodiště, volba žokeje a mnoho dalších okolností. Ale prioritní a neopakovatelná je samozřejmě samotná atmosféra při dostizích.

Kdo vás přivedl k dostihovému sportu?
Byla to spíš náhoda, dozvěděla jsem se o jakési klisně, která měla být utracena. Ta kobylka se jmenovala Sfinga a byla naprosto nezvladatelná. Bylo mi jí líto a tak jsem ji koupila. Pokusila jsem se ji dostat zpět na dostihovou dráhu, ale hned před prvním startem se zranila při vystupování z boxu. Raději jsem to vzdala a dala ji do chovu. Přesto ve mně tato zkušenost cosi zanechala a já zatoužila po vlastním dostihovém koníčkovi. Tak jsem se vydala do Napajedel a koupila Latibelu, o které jsem se už zmiňovala.

Můžete prozradit něco o historii vaší dostihové stáje?
Myslím, že jsem z ní částečně již něco naznačila v předešlé odpovědi. Ještě tentýž rok jsme koupili na dražbě ve Francii další kobylku jménem Grace Moon. Obě následně šly do tréninku k Václavu Lukovi. V dalších letech pak následovaly další nákupy koní na dražbách v Irsku. V této souvislosti musím samozřejmě zmínit Peerless Squeaka, který zaznamenal, kromě jiných, i dva vítězné starty v dostizích I. kategorie a jedno vítězství v Mostě v dostihu kategorie NL.

Jak moc se podílíte na přípravě svého koně či koní?
Jsem přesvědčena, že do „přípravy“ mohu zahrnout i mou snahu o neustálé vylepšování podmínek pro trénink a ustájení. Toto se týká nejen koní z mé dostihové stáje, ale i všech, kteří jsou v tréninku pana inženýra Luky. Domnívám se, že jedním z nejdůležitějších takových počinů bylo vybudování a další prodloužení tréninkové dráhy se speciálním povrchem, který zásadně chrání pohybový aparát koní. To je například věc, na které mně osobně asi nejvíce záleží. Chci se však i nadále podílet na tom, aby podmínky pro trénink byly co nejlepší a nejkomfortnější. Proto se v Bošovicích ještě letos dokončí velká hala, která významně usnadní pohybování koní právě v těchto nepříznivých zimních podmínkách.

Jak vycházíte s trenérem a ovlivňujete menežink, případně samotný trénink vašich koní?
S panem inženýrem Lukou vycházím naprosto bezproblémově. On nejlépe ví, co který kůň potřebuje po všech stránkách ve spojitosti s tím, aby každý jeho dostih dopadl co nejlépe. Myslím, že za vše mluví jeho dosavadní výsledky a zvláště skutečnost, že se po několik let drží v tabulce úspěšných trenérů na prvním místě. Zároveň nespoléhá jen na dostihy pořádané v České republice, ale chce ukázat, že i naše koně mají šanci uspět venku. Zejména v takových dostihových velmocích jakými jsou například Francie, Itálie nebo Německo, což se mu nesporně daří. Spoléhám na jeho vysokou profesionalitu a otázku menežování nechávám plně na něm.

Jaká je vaše profese?
Již v roce 1990 vznikla firma GM electronic, kde jsem jednatelkou. Obchoduji s elektronickými součástkami a drobnou elektronikou. Firma má několik kamenných poboček a jednu pobočku máme i na Slovensku.

Na které vaše dostihové období nejraději vzpomínáte?
Vzpomínám samozřejmě na všechny, ale zejména vítězné starty jsou stále ty nejživější a emotivně silné. Letos to bylo mnoho krásných zážitků s Talarem.

Jaký je váš majitelský sen?
Samozřejmě vyhrát derby, které by se konalo opět na chuchelském závodišti. Atmosféra v den konání tohoto rovinového svátku nemá konkurenci.