V neděli odpoledne svoji životní vítěznou bilanci zdvojnásobila. „Bylo to úžasný, vždyť já jsem vyhrála za odpoledne tolik, co za celou kariéru,“ smála se. Poprvé se Martina, tehdy ještě Vávrová, představila v sedle v říjnu roku 1998. Od té doby sbírala několik startů za rok a prvního vítězství se dočkala v dubnu roku 2002 s Mescalerem v chuchelské čtyřce na 2215 metrů. Následovaly jezdecké pauzy a návraty, ale letošní comeback je nejúspěšnější.
„Zatím jsme nic neslavili, ale chystáme se v úterý nebo ve středu,“ přiznává Luková. S odstupem dvou dní vidí nedělní dostihy jako ideální. „Všechno bylo ideální, průběhy byly, tak jak jsem si představovala a všechno klaplo. Spíše jsme si věřili s Lamirandou, to celá stáj věděla, že je na tom dobře. Když mi vyšel první dostih s „Lasicí“, tak jsem se uklidnila a na Lamirandu jsem šla v klidu. Tam jsme měli jen problém v prvním oblouku. Taky mě potěšilo, že se prosadil Everest Hill.“ V Karlových Varech byl přítomen i mladší ze synů, kterého těší, že maminka vyhrála, ale nebyl velkým fandou. „Každému říká, že mamka vyhrála, ale že jí nefandil. Nevím proč. Starší to ještě ani neví, pro toho dneska jedeme na fotbalové soustředění,“ přiznává Martina Luková.
Kdy bude další pokračování jezdecké kariéry, zatím není jisté. „Využíváme mojí úlevu tři a půl kila, když to bude potřeba a budou majitelé souhlasit, tak zase nastoupím. Všechny starty jsou se souhlasem majitelů, Vašek to s nima probírá, a když souhlasí, tak jedu. Je vidět, že mi drží pěsti, dostala jsem hodně zpráv s gratulací.“
Zatím nebyl přidán žádný komentář.