Martin Liška stále působí jako pracovní jezdec v dostihové stáji Pegas ve Zhoři, ale letos má také zajímavé jezdecké nabídky. „Dostal jsem nabídku od pana Zatloukala, abych jezdil koně stáje Nýznerov, a tak jsme uzavřeli dohodu, jezdím koně jak trenéra Polese, tak i Pavla Složila. Nevím, co se stalo, že jsem dostal nové nabídky, řekl bych, že jezdím stále stejně,“ představuje Liška zájem o svou osobu. Tradičně se také objevuje v sedlech koní Tamary Křídlové. „S tou mám dohodu už dlouho. Jezdím jí hlavně Božetěcha, koně, který mi vždy hodně pomohl, neboť s ním jsem vždy dostih dokončil, i když v ostatních jsem padal a nemohl se dostat do cíle. Božetěch mě udržel v sedle,“ přiznává Martin Liška. V neděli se spolu představí v Kolesách v krosu na 4000 metrů. „Božetěchovi už je jedenáct, tak věřím, že by ještě dva roky mohl běhat.“
Úspěchů Martin Liška nikdy moc nesbíral, ještě nemá na kontě triumf v nejvyšší kategorii, ale o konci jezdecké kariéry nikdy neuvažoval. „Nejsem jako mnozí jiní, kteří měli daleko lepší výsledky, ale odešli, protože to nebylo podle jejich představ. Mě stále baví jezdit, ať už v práci nebo v dostizích, tak neuvažuju o tom, že bych skončil,“ přiznává jezdec, který letos zažívá životní sezónu, a dodává: „U koní jsem od pěti let a mým snem bylo jet Velkou pardubickou, což se mi podařilo a dokonce jsem s Icare du Renom dokončil na čtvrtém místě. Doma mám modrý pohár, tak si to nyní jen užívám.“
Martin Liška vlastní licenci více než dvě desetiletí, ale nemá na kontě padesát vítězství, a tak stále patří do kategorie mladých jezdců, pro kterou jsou v letošním roce vypisovány překážkové dostihy. „Moc těch dostihů zase není, tak dva za odpoledne, ale proti konkurentům mám na kontě trochu více zkušeností, Velkou pardubickou už jsem jel čtyřikrát. Samozřejmě ve srovnání s Andrésem nebo Bartošem je to zase úplně někde jinde,“ nepřeceňuje Liška své schopnosti.
Zatím nebyl přidán žádný komentář.