„Koně jsou naše veliká láska,“

Věřil jste, že Kindly Boy porazí Thallia?

Na start jsme šli s tím, že budeme spokojeni, umístíme-li se do pátého místa. Navíc musím přiznat, že jsme si dosud mysleli, že ten kůň nemá závěr. Velmi mile nás překvapil.

Navíc neměl ideální start, po kterém se lehce srazil s Grizlim. Pak v závěru dostihu téměř zastavil před překážkou. Co se stalo?

To vím naprosto přesně. Souvisí to s problémem, který se před časem objevil. Kindly Boy nechce skákat shora dolů. Myslíme si, že se zradil kdysi na Irské lavici. On už z dálky viděl, že to je skok, který nemá rád. Jinak mu živé ploty nevadí, ale v tomto případě se v podstatě zastavil, čímž se propadl téměř na poslední místo. Proto se domnívám, že kdyby k tomuto zaváhání nedošlo, utekl by v cíli svým soupeřům „o parník“!   

Jaké máte s tímto koněm plány?

Tak to je od včerejšího večera můj největší problém. My pro něj nemáme vhodný dostih. V Lysé nad Labem by nesl skoro pětasedmdesát kilo, což nedopustím. Všechny dostihy, které by připadaly v úvahu, mají drop nebo jsou přes vody. Přestože to není kůň nejvhodnější do klasik, o jedné zářijové klasice uvažujeme. Ale popravdě řečeno ještě nevím.

Kindly Boy byl náš nejlepší skokan, ale někde jsme udělali chybu a teď musíme přijít na to kde. Musíme se pokusit tento problém odstranit.

Co byste mohl říci o zbytku vašich svěřenců?

Celkem mám ve stáji pět koní. Jednu kobylku, jinak výbornou skokanku, mám spíše na chov nežli na dráhu. Naší nadějí do Velké pardubické je Kasim, který mimo jiné rovněž porazil Thallia. Kindly Boy také ukázal jak je dobrý. Greek Sun je slušný koník a pak tu máme Kasira. To je tříletý kůň a teprve se uvidí jaký bude.

Jak dlouho se věnujete dostihům?

Jezdit jsem začal někdy v sedmnácti letech. To se mohl psát rok sedmdesát devět. Bohužel na profesionální jezdeckou dráhu jsem kvůli své postavě pomýšlet nemohl. I když jeden dostih jsem kdysi v Pardubicích vyhrál (smích)!

V roce dva tisíce jsme si pořídili plnokrevnou kobylu, se kterou jsme začali budovat svůj vlastní chov. Na hřebce jsme čekali dost dlouho, až relativně nedávno se dva dobří podařili. Byli jimi Kasim a Kasir, kteří v českém chovu patří ke skokanské špičce.

Celkem se ale věnujeme dostihovému sportu asi dvacet tři let.

Trénujete téměř výhradně překážkové koně. Proč ne roviny?

Už od dětství mne to táhlo k překážkám, takže všechno je zde tomu podřízeno. Takže i kdybych třeba chtěl, pro trénink rovinových koní tu nejsme zařízeni.

Trénování je vaše hlavní náplň, nebo se tomu věnujete jako svému koníčku?

Trénování a koně vůbec jsou pro mne veliká relaxace. Takže asi už tušíte, že koně jsou mým koníčkem a také velikou láskou. Já podnikám v zemědělství a v autodopravě.

Mou velikou oporou je manželka Lenka, která našim koním věnuje téměř všechen svůj čas. Bez ní bych si nedovedl chod naší stáje ani představit.

Můžete prozradit svůj největší sportovní sen?

Uplynulá neděle byla skoro snová. Naše koně nám udělali velikou radost a jsme za to šťastni. Samozřejmě tím největším snem je vyhrát Velkou pardubickou. Budu ale skromný a budu rád i za účast v tomto dostihu. A budu ještě radši, když v něm nebudeme hrát druhé housle.

Ale vůbec nejdůležitější ze všeho je zdraví našich koní.