Jak moc jste věřil svému koni?
Měli jsme s ním trochu vyšší ambice, ale zaplaťpánbůh zato. Kupovali jsem ho jako koně do derby. Ani v Českém derby, ale ani na Slovensku neměl dobrý průběh dostihu a to se podepsalo na výsledku. On potřebuje jít zezadu a pak má neskutečný závěr.
Pro televizi jste zmínil, že letos půjde Mister Westminster ještě Cenu prezidenta. To zůstává?
Já jsem také řekl, že jsem měl v úmyslu to zabalit po tom nezdaru na rovinách. Pepa Váňa mne však přemluvil, ať to s tím koněm ještě zkusím. Jsem rád, že jsem ho poslechl a podařilo se nám zvítězit. Navíc nyní, když máme výborného rajťáka (Tomáše Lukáška, pozn.red.) i do „prezidenta“ tak s tím souhlasím dvojnásob.
Ale příští sezónu už do překážek?
Když jsem Mister Westminstera pořizoval, ani na chvilku bych si nepřipustil, že by mohl jít ve čtyřech letech do překážek. Předpokládal jsem, že tu budeme řádit jak „černá ruka“, ale po tom, co se stalo v derby jsem byl velmi zklamaný. Pak přece jenom přišla Bratislava, ale pak zase studená sprcha v St. Legeru, do kterého nastupoval ve výborné formě. Dosud přesně nevíme, co si o tom máme myslet. Každopádně teď si své renomé zase trochu narovnal a uvidíme jak se mu bude dařit v říjnu.
Tohoto koně jste si pořizoval do derby. Kde jste jej koupil a kolik stál?
Kupovali jsme ho v podstatě na třikrát. V Anglii, Irsku a nakonec jsme ho koupili v Německu. Cenu, za kterou jsme ho koupili, si s dovolením nechám pro sebe.
Byl drahý?
Ano byl.
Ve vaší stáji jsou ještě dva koně Admirál Of The Red a Arabien Gem. Povězte něco o nich.
Arabien Gem si způsobil úraz a teď je po operaci, která proběhla zdárně a koník se z ní zotavuje. Mrzí nás, že kvůli tomu zmeškal celou sezónu. Za čtrnáct dní by ale mohl normálně pracovat a zjara bychom ho rádi začali hlásit do italských dostihů.
Admirál Of The Red má rovněž zdravotní problémy, o kterých se však nechci zmiňovat. Snad jen řeknu, že jsme ho koupili v Anglii na dražbě, ale až doma jsme zjistili, že není zdravotně v pořádku a nelze tento nákup reklamovat.
Neuvažujete, že byste koupil ještě nějakého koně?
Letos to bude dvaadvacet let co máme dostihovou stáj a mívali jsme pět šest koní, ale současná ekonomická situace ovlivňuje i tento sport a tak máme tři koně. Jinak vlastníme farmu a hřebčín u Pardubic a naše „důchodce“ máme tam. Jedná se o několik bývalých dostihových koní, kteří jsou na odpočinku. Soderano (vítěz Central European Breeder´s Cup Mile v Bratislavě v roce 2002, pozn.red.) běhá na farmě v Hradči. Dále pak Cybellus, Certus (devítinásobný jedničkový vítěz, pozn.red) jsou koně, kteří byli úspěšní, a o kterých se hodně mluvilo.
Jinak ti tři aktivní sportovci jsou u Pepy Váni.
Jak často navštěvujete pana Váňu?
Moje pracovní vytížení je tak vysoké, že se s panem Váňou setkáváme v podstatě pouze na dostizích.
Čím se zabývá vaše firma a kde působí?
Jedná se o mezinárodní kamionovou dopravu a logistické centrum. Jako hobby máme ještě na horách farmu. Sídlo mé firmy stejně jako mé bydliště jsou Pardubice.
Vy osobně dáváte přednost překážkám nebo rovinám?
Já mám rád obojí, ale na překážkách se více bojím o své koně. Tam je riziko zranění mnohem vyšší, ale přišel jsem o koně i v Chuchli. Ale to už je hodně let nazpátek.
Jak dlouho se věnujete dostihovému sportu?
Na koních jsem jezdil už jako kluk v jezdeckém oddílu. Po revoluci, když už to bylo možné jsem si pořídil svého prvního dostihového koně a mým prvním trenérem byl Franta Holčák. Až po čase jsme přešli k Pepovi Váňovi.
Je i vaše rodina zapálená pro dostihy jako vy?
Bohužel není a až já umřu skončí i koně (smích).
Za dlouhou historii trvání vaší stáje jste nasbíral celou řadu trofejí. Jaký je váš, ještě nesplněný, majitelský sen?
Zatím mám dva nesplněné majitelské sny. Vyhrát České derby a Velkou pardubickou.