Už jste překonání významného mezníku v kariéře oslavil?
Zatím ne, ráno jsem přišel do práce a čekala nás hříbata, navíc ještě jsme měli rychlou práci na závodišti, neboť jeden z našich svěřenců pojede do Maďarska. Zatím nebyl čas. Snad večer se trochu zastavím a trochu to s ženou oslavíme.
Vzpomenete si ještě na první vítězství v kariéře?
To byl Lynn, kterého ve Slušovicích připravoval ruský trenér Vladimirov. Byl to vlastně jedničkový kůň v učňovce, odskočil z boxů a jel jako raketa.
Vy jste se učil pro JZD Slušovice?
Já jsem nastoupil do učiliště a učil jsem se pro Slušovice a byl jsem vlastně trochu protekční dítko. Nikdy jsem však do Slušovic nenastoupil. Po vyučení jsem šel do JZD Mír Práče k trenéru Liskovi. Tehdy tam byl předseda pan Trávníček.
Jak jste jako mladík vnímal legendy českých rovinových dostihů?
Pamatuji se, když jsem přišel poprvé do vážnice a tam byli takové osobnosti jako pan Minařík, Pechát, Klučka nebo Smolík. Vzhlížel jsem k nim s úctou a nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu před ně kromě pana Smolíka. Navíc já jsem takový unikát, že všechna vítězství mám z Česka. Kolegové Minařík, Janáček a Palík jezdí v cizině, kde mají daleko více příležitostí.
Také se na vás kouká dnešní mládí s úctou jako vy na legendy?
Už když já jsem byl mladý, tak staří říkali, že byli jiní než my mladí. Já jsem to tehdy nechápal. Dneska už to chápu. Nevím, jak mě chápe mladá generace, ale myslím, že to tak nevnímají, jako jsme to měli my. My jsme vstupovali do vážnice s mnohem větší úctou.“
Rozdáváte často autogramy?
Stane se, že za mnou přijdou fanynky, takové ty holčičky okolo deseti let, pro které jsou koně všechno, ale chodí si pro autogram i starší. Žiju už poměrně dlouho v Pardubicích a občas se stane, že mě někdo zastaví, protože ví, že jsem ten dostihový jezdec. Pardubice jsou už větší město, tak je to poměrně příjemné.
Máte mezi čtyřstovkou vítězství, nějaké, kterého si vážíte více než ostatních?
Těžko říct, některá byla vydřená víc, jiná míň, ale okolo derby s Rohces Crossem to bylo sci-fi. Dva týdny před tím jsem si zlomil klíční kost už popáté, a tak mi ji vyoperovali a dali mi tam plastovou klíční kost a já za dva týdny vyhrál České derby. Bylo to nepochopitelný a byla to pro mě satisfakce za ty roky, kdy jsem jezdil dostihy.
Existuje ještě možnost, že se vrátíte do překážkových dostihů?
Nevím. Vím, že se nemá říkat nikdy, ale muselo by to být něco pro mě milého, nemohlo by to být něco menšího, ale muselo by to stát za to. Musela by to být nějaká velká věc.
Překonáním mety 400 triumfů nic nekončí, budete jezdit dál?
Pokud mi to zdraví dovolí a bude o mě zájem, tak budu jezdit dál. Ono to pak poznáte, že už vaše popularita klesá a není takový zájem. Proto chci být i nadále zdravý a mohl dál jezdit. Chtěl bych tímto poděkovat všem majitelům a trenérům, kteří se podíleli na mé čtyřstovce alespoň malým soustem, děkuji jim za šanci.
Jan Rája
narozen 12. června 1972 ve Vyškově
absolvent chuchelského učiliště z roku 1990, zatím vyhrál 401 rovinových dostihů, 74 nejvyšší kategorie. Českým šampionem se stal v letech 2004 a 2005. České derby vyhrál v roce 2011 s Roches Crossem. Nejvíce dostihů podle statistiky Jockey Clubu ČR odjezdil pro trenérku Helenu Vocáskovou.
L. Herrmannova
21.10.2015, 16:55