Hlasujte pro vítěze ankety „Jezdecký výkon roku 2016“

Jako obvykle bychom rádi poděkovali všem, kdo zapátrali ve své paměti, či dostihovém archívu, a zaslali svoje návrhy. Těch se opět sešlo víc než dost, a je vidět, že tato anketa už si získala vaší přízeň. My jsme se na všechny vaše návrhy podívali a některé z nich i vybrali mezi ty nejlepší.

Stalo se už zvykem, že v úvodu zmíníme ty výkony, které určitě stály za to, ale na ty nejlepší jim něco málo scházelo. Na prvním místě je třeba uvést šampióna sezóny 2016, Jana Ráju. Ten je proslulý svým silovým vyjetím, rovněž tak schopností perfektně splnit ordre. V případě jeho vítězství ale nedochází často k překvapivým momentům, což je aspekt, který právě v případě této ankety převažuje misky vah. Každopádně, za shlédnutí stojí určitě jeho triumf v sedle Nine Ou Four (VIDEO) z jedničkového sprintu při Derby dni, nebo perfektně načasovaný finiš Playmony (VIDEO) z 11. září.

Často zmiňovaná byla v návrzích i Kateřina Hlubočková, na pátém místě v šampionátu nejlepší z žen. Jako partnerka Venillie (VIDEO) zvítězila po strhujícím souboji v Ceně běloušů, když téměř nepoužila bičík. Klisna ale tehdy byla horkou favoritkou, a my hledáme spíše vítězství těch podceňovaných či přehlížených. Z této kategorie byla velmi povedené jízda v sedle Willy Wonky (VIDEO) z posledního dne sezóny v Kolesech, kdy se tato dvojice dokázala vrátit z už poražené pozice. Nám se asi nejvíce líbilo překvapivé vítězství s Indian Lass (VIDEO) v Chuchli 15. května, tam ale bohužel došlo k nepatrnému tísnění. Letos to tedy na finále nestačilo, ale pokud bude mladá jezdkyně pokračovat ve vzestupu, jistě se nominace dočká.

Naopak jakousi stálicí této ankety je Petr Foret, který je proslulý svým citem pro tempo a mnoho vítězství dosahuje stylem start – cíl. Ukázkovou jízdu tohoto typu předvedl v Oaks v sedle Sedmikrásky (VIDEO), kde si v cílové rovině několikrát přehodil bičík, aby mohutnou klisnu rozhýbal k větší akceleraci. V Karlových Varech dokázal něco podobného předvést i začátkem července s outsiderem Tropical Bondem (VIDEO). Působivý byl i triumf s přehlíženým Jarahi (VIDEO) v Ceně BBAG, kde se nezalekl tempa, které tehdy nasadila obhájkyně vítězství Kobi. Asi každá z těchto jízd by na nominaci stačila, letos jsme si ale řekli, že trochu obměníme sestavu těch nejlepších.

Tolik tedy na úvod, věříme, že všechny uvedené výkony si zasloužily být jmenovány, a že si na ně ještě třeba najdete čas. Teď už ale k finálové pětce.

1. BAYURZHAN MURZABAYEV, Dally Hit, 24. 9., Velká Chuchle

V rámci EJC dne byl dostih na 1800 metrů odstartován až jako sedmý v pořadí. Dráha tehdy byla hodně hluboká a jedna z největších hvězd dne, velezkušený Gérald Mossé jí označil jako „very soft“. Nebylo tedy divu, že většina žokejů hledala pro svoje partnery lepší půdu na vnější straně dráhy. Právě tady ale „Boržan“ využil znalosti domácího prostředí a na rozdíl od ostatních se rozhodl vést Dally Hit u bariéry. Jeho rozhodnutí se ukázalo jako klíčové, když dráha byla v té době už stejně hluboká, ať na vnější či vnitřní straně. Možná by výjimečná klisna zvítězila, i kdyby šla stejnou stopou, jako zbytek pole. Jisté je ale to, že tento triumf jí úřadující šampión hodně usnadnil a nese na něm velkou zásluhu. Největší esa dne, jako Mossé či Théo Bachelot, při sledování záznamu ve vážnici jen nevěřícně kroutila hlavou…

2. MARTINA HAVELKOVÁ, Ledger, 17. 7., Mimoň

Na rozdíl od zástupců francouzského Jockey Clubu si nemyslíme, že ženy v sedle by byly natolik horší, aby měly mít oproti mužům váhovou úlevu. Pro výkon jezdkyně už jste zde mohli hlasovat několikrát, v aktuálním ročníku jsme vybrali jednu z těch nejzkušenějších. Na dráze v Mimoni byla v červenci naměřena dráha jako měkká (5,0), průběh dostihu na 2800 metrů tomu ale příliš nenapovídal. Už od počátku bylo tempo velmi svižné, následkem čehož se pole koní roztáhlo na nesčetné délky. Ještě v závěrečném okruhu nebyl chvílemi Ledger ani v záběru kamer a při vbíhání do krátké cílové roviny odhadoval komentátor jeho šance tak na čtvrté – páté místo. Během chvilky ale vedoucím koním došly síly a svěřenec trenéra Hulínského si přišel pro celkem snadné vítězství, zejména zásluhou chladné hlavy své žokejky.

3. GÉRALD MOSSÉ, Always On Sunday, 24. 9. Velká Chuchle

Francouzský světoběžník byl jednou z největších hvězd EJC dne a své mistrovství dokonale předvedl v nejdelším dostihu dne. Pro vytrvaleckou zkoušku byl vybrán do sedla vítěze Zlatého poháru 2014, Always On Sunday. Svěřenec trenéra Holčáka od té doby sice stále patřil mezi elitu vytrvalců, triumf ale zaznamenal jen ve slušovickém dostihu III. kategorie. Není tedy divu, že se mu v EJC Long moc nevěřilo, zejména, když na startu byli soupeři jako Meandre nebo Icar. Na hluboké dráze v předposledním dostihu dne se po startu nechtělo nikomu do čela, a taktovku tedy převzal francouzský žokej. Možná to nebyl původní záměr, bez zbytečného přetahování se mu ale podařilo nasadit falešné tempo a po zatočení do cílové roviny nasadil k trháku. Průběh jako vystřižený z francouzské scény získal řadu obdivných hlasů a my se přidáváme.

4. JAROMÍR ŠAFÁŘ, J´en Reve Deja, 23. 6., Velká Chuchle

Příslušník naší jezdecké špičky sbírá řadu vítězství, často se ale potýkal s použitím bičíku. V průběhu minulé sezóny se v tomto ohledu zlepšil, rovněž tak bylo při jeho jízdách vidět více klidu a rozvahy v průběhu dostihu. To byl právě i případ velmi vyrovnaného handicapu konaného v rámci Derby dne. V šestnáctihlavém poli na 1500 metrů posadil svěřence Tomáše Hurta na poslední pozici, kde ho nechal odpočívat až do cílové roviny. Ve strhujícím doběhu, kde se prvních devět koní srovnalo v rozmezí přibližně dvou délek, už to vypadalo na vítězství Filipa Minaříka s Tropical Bondem. Díky dobře rozvrženým silám se ale nakonec z půl délkového triumfu radoval „Šafi“ a 13:1 outsider J´en Reve Deja.

5. JOSEF SOVKA, Monte Christo, 16. 10, Velká Chuchle

„Obojživelníků“, tedy žokejů věnujících se jak překážkám, tak rovinám, není u nás ani ve světě mnoho. Není ani divu, jedná se dost odlišné disciplíny. Josef Sovka byl vloni čtvrtý ve Velké pardubické s podceňovaným Puntanerasem, dokázal ale zaznamenat také tři vítězství na rovinách. Obzvlášť nás zaujalo to na sprinterské distanci, kde se ukázal jako zkušený mazák. Z nevýhodného startovního čísla 7 vzal Monte Christa postupně k bariéře, díky čemuž ovšem tato dvojice točila do cílové roviny jako poslední. I v této situaci ale zachoval jezdec chladnou hlavu a bez použití bičíku se pomalu prokousával polem. U distance se mu ale uzavřela skulina, kterou se chtěl protáhnout, a zdálo se, že je po nadějích na vítězství. Monte Christa ale znovu rozhýbal, a v cíli byl o hlavu první. Fanoušci překážkových dostihů (i rovinoví pamětníci) jistě ocení ukázkové vyjetí nohama.

Hlasovat můžete do středy 1. března.

(Ferdinand Minařík)