Hlasujte pro vítěze ankety „Jezdecký výkon roku 2015“

Úvodem se chceme omluvit za menší časové zpoždění a jako obvykle poděkovat všem, kdo zapátrali v archivu minulé sezóny a poslali svoje návrhy. Těch se jako obvykle sešlo opravdu hodně a je vidět, že tato anketa už si v zimní přestávce našla svoje místo. Svými hlasy jste rovněž rozhodli o tom, že jsme do finálové sestavy zařadili i zástupce z povedeného European Jockey Cupu. Ovšem i „domácí“ borci předvedli dost slušných výkonů a věříme, že budou pro „Evropany“ tvrdou konkurencí.

Bývá zvykem, že na úvod zmíníme ty výkony, které nás i vás zaujaly, ale kterým něco málo chybělo (či přebývalo) k tomu, aby se dostaly k těm nejlepším.

Z těch, které výběrem neprošly, figuruje na prvním místě určitě Václav Janáček a jeho ukázková spolupráce se Sanokem v St. Leger (VIDEO). V optimálním tempu nechal svěřence trenéra Wroblewského na druhé straně odpočinout, a když si jeho soupeři mohli myslet, že je se silami u konce, udeřil znovu. Bohužel populární „Pinďa“ asi v cílové rovince podlehl tlaku, že tato klasika jako jediná v jeho sbírce ještě chybí a k vytoužené metě si příliš pomohl bičíkem. To sice dostihová komise nepostřehla, naše redakce ale ano a pravidla této ankety jsou neúprosná. A i když se v diskuzích někteří přimlouvali, že nad tato excelentní jízda by se s „přimhouřením oka“ propustit mohla, tak ani v případě španělského šampióna jsme ústupek udělat nemohli.

Tím, kdo zůstal před branami finále, je další šampión a loňský vítěz ankety, Tomáš Lukášek. Ten se vloni na našem území příliš neobjevoval, jeho prioritou se stal polský žebříček jezdců. I v těch pár jízdách ale ukázal, že už vyspěl ve výborného žokeje, a i když na našem území dosáhl pouhých třech vítězství, hned dvě z nich utkvěla v paměti. V Karlových Varech s nesnadno ovladatelným a náladovým Everest Hillem (VIDEO), možná ještě lepší byl ale jeho dubnový triumf s Ladislavem (VIDEO). Ten byl už 400 metrů před cílem poražen Rachel Tiffany s Jiřím Chaloupkou, povedla se mu ale málo vídaná věc, v Anglii nazývaná „recovery“. Za distančním mezníkem se dostal do opětovného kontaktu a v cíli byl o krk první. Vezmeme-li v potaz, že se jednalo o souboj, který trval celou dlouhou chuchelskou cílovou rovinu, zaslouží oba žokejové poklonu. Ani jeden z nich totiž neporušil pravidlo o použití bičíku, přičemž zrovna v tomto případě by to nebylo až tak divné.

A když už jsme u těch šampiónů, třetím v řadě je ten náš, tedy Bayurzhan Murzabayev. Vzhledem k tomu, že dosáhl víc jak čtyř desítek vítězství, je u něj z čeho vybírat. Tento žokej vyniká hlavně klidnou hlavou (ale samozřejmě i rukou), s kterou umí svým partnerům naservírovat pohodový průběh. V jeho případě tak nedochází často k vypjatým soubojům, přesto jsme nějaké našli. Horkým favoritem na finále byla jeho jízda v Maškově memoriálu s milovníkem měkčí půdy, Nine Ou Four (VIDEO). S ním jako obvykle vyčkával na konci pole, a když se zdálo, že desetinového favorita Mikeshe už nemůže nikdo ohrozit, udeřil na venkovním kraji dráhy, kde už ho nikdo neočekával. Větší dřinu měl s jiným svěřencem trenéra Luky, Khalidorem (VIDEO). I v září už byla v Chuchli půda měkčí, ale tam naopak kazašský mladík na rozdíl od zbytku pole útočil u bariéry. V průběhu bylo vidět, že neměl „deko v ruce“ a v závěru mu zas Khalidor „visel“ k bojujícímu soupeři, přesto se mu podařilo o krk zvítězit. Z „Muržova“ repertoáru se nevybírá snadno, my jsme ale nakonec zvolili jeho triumf se stálou partnerkou v Oaks.

Hodně příznivců v předběžném hlasování měl i Fabrice Veron s hlavním dostihu EJC. S Dashing Home (VIDEO) se krátce po startu dostal na špici, pak ale předvedl ukázkovou start – cíl jízdu. Když se krátce po vběhnutí do cílové roviny dostal pod tlak Sign of Zodiac a zdálo se, že dotáhnout snažení k vítěznému konci je nemožné. Ukázalo se ale, jak francouzský žokej ideálně svému koni rozvrhl síly, když tento útok odrazil a nápor další skupinky pronásledovatelů už přišel pozdě.

Z povedeného „evropského“ odpoledne přišlo dost hlasů i pro vítěze prvního dostihu Cristiana Demura. Ten musel Dumnonii (VIDEO) hodně podporovat už v lahovickém oblouku a na nohy se mu dostala až za distančním mezníkem. Bereme to ale i tak, že klisna trenéra Tůmy tento dostih prohrát neměla a při vší úctě k ostatním, tady byla její největší soupeřkou spíš distance. Možná škoda pro anketu, že svojí snahu nedotáhl do vítězného konce Jaroslav Línek v sedle Living Colors, protože i jemu se podařila ukázková jízda. Ital se nakonec svého „želízka v ohni“ ankety dočkal, Francouze jsme museli oželet. Chtěli jsme, aby poměr sil mezi „Evropany“ a „domácími“ ve finále byl pokud možno rovnovážný.

Na závěr ještě musíme zmínit i dva z našich jezdců, kteří sice nejsou v užší špičce, přesto jste si jich všimli. Tou první je Jiřina Andrésová, která se vloni na dráhy vrátila po osmileté (!) pauze. Přesto se brzo stala vyhledávanou zejména pro nižší váhy a z jejích devíti loňských triumfů vás zaujal třeba ten z maratónské distance ve Slušovicích s Vědmou (VIDEO) nebo karlovarská bitva s Cherries (VIDEO).

Tím druhým je zástupce nastupující generace, který absolvoval teprve svojí první sezónu. Adam Florian to se svojí postavou asi nebude mít jednoduché, bylo ale vidět, že na sobě pracuje. Nám se líbilo hlavně jeho vítězství s Wobull Se Now (VIDEO), kde ve finálním souboji utkal s Václavem Janáčkem. I když asi 100 metrů před cílem nevypadaly jejich šance příliš nadějně, mohutný ryzák se začínajícím amatérem ze sebe vymáčkli to nejlepší a i s trochou štěstí byli v cíli první o nos. Budeme tedy doufat, že mladík neusne na vavřínech, na finále to zatím ještě není, ale i tak už si získal své příznivce.

Tolik tedy obšírnější úvodník, věříme ale, že všechny uvedené výkony si zmínku zasloužily, a že si je možná ještě jednou vychutnáte. Teď už ale k finálové pětici.

1. CRISTIAN DEMURO, Prince Orpen, 26. 9., Velká Chuchle

O tom, že temperamentní „Princ“ není jednoduchý na ježdění, už se pár našich žokejů přesvědčilo. Svěřenec trenérky Blažkové chodí rád stylem start – cíl, někdy ale bylo tempo příliš rychlé, jindy zase ve snaze mu v tom zabránit se upuloval. Spíš se mu tedy daří v Mostě, chuchelská cílová rovina byla pro něj ale většinou příliš dlouhá. Jistě mu hrálo do karet, že v rámci EJC byl vypsán sprint na 1000 metrů, i přesto viděl bookmaker šanci na jeho úspěch v poměru 10:1. Italský žokej ale „Princovi“ naservíroval optimální průběh. Po tradičně rychlém startu ho nechal přijít na nohy a v cílové rovině v klidu vyčkával, až se objeví soupeři. Tím prvním byl podle očekávání Mikesh, v jehož sedle Filip Minařík čekal na správnou chvíli k zlomení odporu vedoucího koně. Když už se zdálo, že asi 50 metrů před cílem je vítězství na straně populárního „Kocoura“, Cristian Demuro dokázal ze svého partnera vymáčknout poslední zbytek sil a v cíli byla o nos první tato dvojice.

2. FILIP MINAŘÍK, Touch of Genius, 26. 9., Velká Chuchle

Svěřenec Josefa Váni už měl v září na kontě vítězství z obou regionálních Derby, přesto v „Long“ dostihu se mu zpočátku moc nevěřilo. Na startu byli totiž i mezinárodně prověřené hvězdy Autor a Meandre, nebo vítěz St. Leger, Sanok. I tentokrát zvolil Václav Janáček podobnou taktiku jako při klasickém triumfu, když v oblouku přepustil vedení jinému a nechal svého partnera odfouknout. Bylo ale vidět, že Filip Minařík s něčím podobným počítal, když hned od startu se pověsil Sanokovi na paty. Na začátku cílové roviny využil otevřeného prostoru a za distancí to vypadalo, že o triumf by přijít neměl. Pak ale „Pinďa“ znovu zmobilizoval Sanoka a zvenčí udeřil Umberto Rispoli s Autorem. Naštěstí pro radotínského rodáka a jednoho z nositelů myšlenky EJC stál cíl přesně tam, kde měl a vítězství po výroku „tuhý boj – kr. hlava – krk“ patřilo jemu.

3. BAYURZHAN MURZABAYEV, Amga River, 18. 7., Most

Ani tato klisna není úplně jednoduchá na ježdění, v průběhu sezóny ale vytvořili s mladým Kazachem vyrovnaný pár. Postupně si připsali vítězství ve Frankenbergerově memoriálu i v trialu na Oaks. Bylo vidět, že rychlá mostecká dráha svěřenkyni trenéra Šavujeva pasuje, přesto v klasickém vrcholu pro klisny byla favoritkou Dumnonia. Ta se ale v průběhu usadila dost daleko od špice, zatímco „Murža“ v prvních metrech tempo rozjel, aby se následně usadil za těžko ovladatelnou Santin. Právě to se ukázalo pro vývoj dostihu zásadní, protože na kratší mostecké cílové rovině měl pak nejlepší výchozí pozici. Tam se mu brzo dostalo společnosti právě od favorizované Dumnonie, navíc Amga River ještě začala bočit k venkovní straně dráhy. U distančního mezníku její šance nevypadaly příliš nadějně, když zvenčí se přidala do tohoto souboje i Ines. V posledních sto metrech se tato trojice do sebe v podstatě zaklínila a v dech beroucím souboji musela rozhodovat cílová kamera. Po výroku „tuhý boj – nos – nos“ se stala klasickou vítězkou Amga River, hlavně zásluhou průběhu, který jí poskytl šampión našich drah.

4. PETR FORET, Dodybud, 13. 9., Velká Chuchle

V šesti letech se tento hřebec etabloval mezi elitu slovenských sprinterů, se svojí mohutnou postavou to ale neměl na točivé bratislavské dráze jednoduché. I když dosáhl na několik umístění, na plný zásah čekal od roku 2012. Pak ale jeho tým, za nímž stojí hlavně žokej Jaroslav Línek, přišel na nápad, vyzkoušet chuchelskou dráhu s delší cílovou rovinou. Petr Foret už se v sedle Dodybuda objevoval předtím, takže ve Svatováclavské ceně byl logickou volbou. Právě tam se ukázalo, že už tohoto koně dokonale zná a podle toho mu připravil i průběh. Ve svižném tempu nechal svého partnera odpočívat tak, že v lahovickém oblouku nebyli ani v záběrech kamery. Ještě v polovině cílové roviny ztrácela tato dvojice na vedoucí koně snad více než dvě délky, pak se ale ukázalo, jak Petr Foret ideálně rozvrhl Dodybudovi síly. Asi 100 metrů před cílem se dostal do souboje s hvězdnými sprintery, Mikeshem a Nine Ou Four, pak se ale zdálo, jakoby do slovenského vyslance někdo strčil. Během chvilky se boj změnil v celkem pohodový triumf a „Péťa“ si mohl dovolit ještě gesto k tribunám.

5. JIŘINA ANDRÉSOVÁ, La Lagion, 14. 6., Karlovy Vary

O této jezdkyni už padla zmínka v úvodníku. Už to, že se do sedla vrátila po osmileté pauze, je obdivuhodné. Comeback to byl ale vydařený a brzo si se zařadila mezi naší širší jezdeckou  špičku. Jistě i díky tomu, že dokáže odjezdit nižší váhy, řadu úspěchů dosáhla ale i se standartně zatíženými koňmi. To je právě i případ subtilního ryzáka trenérky Pejškové. Ten má své optimum spíš na tratích nad míli, tento triumf přišel ale na distanci 1400 metrů. V rychlém tempu mu tenkrát Jiřina Andrésová poskytla v podstatě učebnicový průběh na klidné čtvrté – páté pozici. Od půlky cílové roviny se zdálo, že ve vítězství už této dvojici nemůže nic zabránit, pak se ale na vnitřní straně dráhy objevil Jan Verner v sedle Camelai. Nedaleko před cílem se dokonce dostal do chvilkového vedení, La Lagion ale ukázal bojovné srdce a v prohraném souboji se vrátil zpět. Dostihová komise tenkrát neměla při prvním dostihu k dispozici cílovou kameru, proto musela tento boj vyhodnotit jako současný. My se ale spíš přikláníme na stranu nominované dvojice. Co obzvláště oceňujeme je to, že jezdkyně v souboji s Janem Vernerem (který je „na ruce“ velmi silný) zachovala klidnou hlavu a bičík v tak vypjaté situaci používala minimálně.

Hlasovat můžete do 28. února.

(Ferdinand Minařík)