Hlasujte pro vítěze ankety Jezdecký výkon roku 2014

Aktualizováno | 1. únor 2015 | 17:01

V uplynulém týdnu jste zasílali do naší redakce návrhy na jezdecké výkony minulé sezóny, které nám pomohly učinit přibližnou širší nominaci. Jako před rokem se jich sešlo opravdu hodně, teď je tedy na čase hlasovat pro finálové účastníky, kterých jsme tentokrát vybrali šest.

Ještě než se dostaneme k samotnému hlasování, chtěli bychom poděkovat všem za vaše návrhy. Váš zájem nás opět velmi potěšil a jsme rádi, že se i dlouho po skončení sezóny našla řada těch, kteří zapátrali v paměti a na některé dostihy se podívali ještě jednou. My jsme z těchto vašich návrhů vybrali dva nejvíce preferované a doplnili je o další jízdy, které zas zaujaly nás. Vybrat finálovou sestavu bylo ale i tak velmi těžké, a některá „rita“ jsme nenechali projít jen s těžkým srdcem.

Proto se nejdřív zmíníme o těchto výkonech a pokusíme se vysvětlit, proč se do závěrečného hlasování nedostaly. I jako vloni byl nejčastěji navrhován Jiří Chaloupka. Není divu, se svým odhadem tempa a ledovým klidem dokáže zabrnkat na nervy majitelům, trenérům i divákům, umí ale „vyčarovat“ vítězství, která se vryjí do paměti. To, že se mu to povedlo vloni v trojici klasických dostihů, to ještě vyzdvihuje, a za zmínku stojí všechny tři. Ve Velké jarní ceně se Simply Ozzy to krátce po startu vypadalo, že je po nadějích, v cílové rovině ale přišlo raketové zrychlení a zasloužený triumf. Ještě populárnějšími se ale staly jeho výkony v sedle Cheeky Chappie. Jak Derby, tak St. Leger přinesly doslova infarktovou koncovku a rozhodování, který z těchto výkonů poslat do finále, bylo obzvlášť těžké. Proto jsme nakonec uspořádali „mini anketu“, ve které jste svými hlasy nakonec zvolily Derby jízdu, pro kterou byly přibližně dvě třetiny hlasujících.

Z těch na které se nedostalo je třeba zmínit obhájce loňského vítězství Radka Koplíka. Ten hodně svých loňských úspěchů zaznamenal za našimi hranicemi, i tak je ale třeba zmínit povedené karlovarské odpoledne, kde triumfoval v obou hlavních dostizích. Kendy o očekávané vítězství musel hodně bojovat, větším šokem byl ale trhák v podání Hidden Flame. Tam mu žokej výborně rozvrhl síly, většina soupeřů mu ale svojí nečinností vítězství usnadnila. Povedený byl i triumf s Levis Mistralem v jedničkovém handicapu v Mostě, kde taktéž po start – cíl jízdě zvítězil nejtěšnějším rozdílem.

Zmínit musíme i Jana Ráju, který ačkoliv se dlouhodobě jedná o majitele nejtvrdšího vyjetí, velmi dobře se mu daří s klisnami. To dosvědčuje i dvojice jeho loňských vítězství, s Francií o Derby dni v trialu na Oaks, a samotném „dámském“ vrcholu s Mary Yeats. Oběma v přepálených průbězích dokázal najít klidnou pozici a ušetřit tak síly pro závěrečný útok. Obzvláště mostecký výkon byl perfektní ukázkou profesionální práce.

Několik pěkných vítězství dosáhl také Milan Zatloukal, z nichž k vyzdvižení je zejména jeho „protahovaná“ kolem bariéry v rámci pardubického mítinku s Honzikem Chiperou. Z těch menších triumfů se nám líbil nejvíc ten start – cíl koncem září v Chuchli s Dixonem. I když někdo může namítnout, že se sprinterem to takové umění není, tohle byla ukázková jízda s klidnou rukou (a hlavou). Nicméně, pro naší anketu jsme hledali ještě něco „extra“ navíc.

Tím se dostáváme k žokejům, kteří se do finálového výběru dostali, ale hodně jsme váhali, pro jakou jízdu se rozhodnout. U Tomáše Lukáška jsme nakonec museli upustit od triumfů v Pardubicích s Misterem Westminsterem a chuchelského ze 7. 9. s Muffinem. Obě to byla krásná vítězství, ale bohužel v obou případech byl bičík v permanenci víc, než povolují pravidla. Nejvíc jsme váhali asi u Petra Foreta, který se vytáhl s milimetrově načasovaným finišem začátkem srpna v Karlových Varech s Nirgerou. K tomu mu ale trochu pomohl i vodič jednoho ze soupeřů, a proto jsme nakonec vybrali jiné vítězství, ke kterému musel víc přispět vlastní měrou. Pojďme si tedy představit finálovou šestici.

1. Jiří Chaloupka, Cheeky Chappie, VCH 22. 6.

Už po vylosování startovních čísel bylo jasné, že spolufavorita z lotu trenéra Holčáka nečeká nic snadného. Krátce po startu se tak Jirka rozhodl pro riskantní, ale asi jediné možné řešení. Z vysokého startovního čísla vzal svého partnera zpět za pole a nasměroval ho na bariéru. Ani když se na protilehlé straně neudělal žádný prostor k zlepšení pozice, žokej ukázal svoje chladné nervy a vyčkával až do roviny. Nádherný souboj, který svedl s Honzikem Chiperou už byl pak takovou „třešničkou na dortu“.

2. Jan Verner, Love Me, Bratislava 20. 7.

Další Derby, které se už od startu nevyvíjelo dobře. Love Me po odskočení z boxů i přes podporu svého žokeje přicházel pomalu na nohy a záhy byl vzdálen čelu dostihu. Poté, co se tempo zpomalilo, se sice dostal do kontaktu, v nahuštěném středu pole si ale příliš klidu neužil. Dalšími strkanicemi musel projít v oblouku do cílové roviny, kde navíc našel místo k útoku dost pozdě. Jeho žokej musel vyvinout enormní aktivitu, aby vítězství chytil doslova na posledním cvalovém skoku.

3. Bauyrzhan Murzabayev, Pragmatik, VCH 31. 8.

I momentální šampión mezi žokeji je proslulý svým klidem v průbězích dostihů, a i u něj se nevybíralo snadno. Nakonec jsme zvolili tento triumf ze sprintu, ve kterém se záhy po startu chopil diktování rekordman na kilometrové trati, tedy Demon King. Ten zavedl pole koní do roviny s velkým náskokem, který se Bauyrzanovi podařilo s rozvahou stáhnout u distance. Ani pak ale neměl vyhráno, když v závěrečných metrech musel odrazit nápor soupeřů jdoucích ze zadních pozic a v cíli byl první o pouhou hlavu.

4. Petr Foret, Lord Beccari, VCH 14. 9.

Ve vytrvaleckých dostizích a malých polích se občas stává, že se nikomu nechce dopředu a tohle byl ukázkový případ, jak s podobnou situací naložit. Krátce po startu se většina jezdců se svými koňmi přetahovala a trvalo dost dlouho, než se Petr odhodlal svému partnerovi naservírovat start – cíl průběh. Poté zvolil pomalejší tempo, ve kterém vydržel vyčkávat až do cílové roviny. I když se tam Lord Beccari opticky propadl, následně dokázal znovu akcelerovat a dojít si pro zasloužené vítězství, na kterém měl velký podíl jeho žokej.

5. Tomáš Lukášek, Trop, VCH 1. 6.

V rychle rozběhnutém handicapu Trop zpočátku nestíhal a v některých okamžicích se ztratil záběrům kamer. Ještě při vbíhání do cílové roviny byl poslední, i přesto jeho žokej zůstával v klidu. Překvapivě se nerozhodl k tomu, aby vzal Tropa do venkovní stopy a celé pole obíhal, ale zkusil početným polem prokličkovat. To zpočátku nevypadalo jako šťastné rozhodnutí, pak se ale objevila kýžená skulina a Tomáš zavelel k razantní stíhačce. Tu na posledním cvalovém skoku dovedl k vítěznému konci a troufáme si tvrdit, že s touto jízdou by uspěl i v anglických Lester Awards.

6. Martina Havelková, Armea, VCH 27. 4.

Proč nedat prostor také ženám v sedle? O Martině je známo, že zejména s koňmi, které dobře zná, si rozumí a dokáže jim naservírovat optimální průběh. Každému asi vytanou na mysli její dva triumfy s Chardonney Tcheque, ale protože tam nastupoval v roli favorita, vybrali jsme jinou její jízdu. Armea ráda chodí z konce pole, a i tady jí žokejka v průběhu dostihu nechala odpočívat v závětří. V rovině pak zvolila odvážný průnik u bariéry, u distance se prodrala mezi dvěma soupeři, přesto ani tam to ještě nevypadalo, že by mohla chytit vedoucí Agresi. To se jí nakonec podařilo na poslední chvíli a nejspíš ani žokej Zatloukal nemohl uvěřit tomu, že o vítězství přišel.