Bylo to první vítězství nejen koně, ale i jeho majitelky. Jaké byly vaše pocity?
My jsme to vlastně nechtěli a ani jsme to nečekali. Měli jsme totiž podanou přihlášku na příští sobotu do Ceny EBF pro nezvítězivší koně. Proto jsme vlastně ani nechtěli vyhrát. Na druhou stranu jsme se s Ivanem Kubem smáli, že se ale zlobit nebudeme, když vyhrajeme. A pak to přišlo a já byla úplně v šoku – milém. Dnes je úterý a ještě jsem se z toho nevzpamatovala. Byl to nádherný zážitek. Mám z toho opravdu velikou radost i kvůli Ivanovi, který se Demonovi tolik věnuje. Navíc kůň dosáhl na kilometrové trati rekordu 0:58,92, což je taková třešinka na dortu. Také bych moc ráda pochválila Martinu Havelkovou, neboť na tomhle vítězství má i ona velikou zásluhu. S Demonem si sedli tak dobře, jako ještě s nikým.
Máte pro Demona už vybraný další dostih?
Bohužel vyfasoval handicap 8 kilo! Vhodných dostihů je však málo. Velmi by nám vyhovoval nějaký dvojkový dostih na 1000 metrů, ale nic takového vypsáno není.
Poběžíme tedy dva a dvacátého září v Chuchli, kde budu mít hned tři koně. Demon ponese 61 kilo na 1200 metrů což je dost, ale co nám zbývá. S Martinou Havelkovou jsme se domluvili, že ho pojede znova. Ona váží nějakých 46 kilo a Demon bude muset dovážit 15 kilo mrtvé váhy! Takže uvidíme, jak to dopadne.
Ve vaší Stáji Gwendy máte ještě dvouletou kobylku Laveroni. Ta ještě ani nevyběhla. Můžete o ní něco prozradit?
V podstatě mám koně tři i když další dvouletá klisna Cemelai je v majetku syndikátu Sauter, jehož jsem členkou. Myslím, že tedy mohu mluvit i o ni. Camelai už běhala třikrát a nedávno v Mostě byla druhá.
Laveroni poběží svůj první dostih dvaadvacátého září ve Velké Chuchli a shodou okolností společně s Kamčou.
Vaše koně má v péči trenér Ivan Kub, jak si spolu rozumíte?
Jsem velmi spokojena s prací celého týmu. Je to rodina a jsou to velice hodní lidé. Jsou milí, skromní a pracovití. Hrozně ráda tam jezdím a dobře se mezi nimi cítím.
Jak často navštěvujete své koně?
Kdyby to nebylo tak daleko, jezdila bych tam mnohem častěji. Bohužel mám nemocnou maminku, o kterou se musím starat. Navíc bydlím v Chomutově a Kubovi mají svou tréninkovou centrálu v Mladém Smolivci, což je sto čtyřicet kilometrů daleko. Snažím se tam jezdit jak jen to jde. Někdy jednou za měsíc, nebo také jednou za čtrnáct dní.
Jaká je vaše profesí?
Pracuji jako finanční poradkyně.
Kdo vás přivedl k dostihům?
To je poněkud složitější historie. Již dlouho se dobře znám se strýcem Ivana Kuba, který rovněž bydlí v Chomutově a který mi vypomáhal při cvičení mého loveckého psa. Jednou mi nabídl, jestli bych se nechtěla podívat na dostihy. To prostředí mne velmi okouzlilo a po pár sklenkách jsem prohlásila, že chci koně. Hned druhý den mi Ivan zatelefonoval a řekl mi, že se prodává Demon King. Hned jsem si vytiskla jeho fotku a běžela s ní ke své kamarádce, která je stejně jaké já „čarodějka“. Společně jsme si Demon Kinga esotericky prokleply a bylo rozhodnuto.
Dnes jsou to dva roky co jsem si Demona koupila a jsem šťastná, že ho mám. Dostihy a vše kolem nich jsem si velice zamilovala a ani trochu nelituji, že jsem do toho šla.
Jak moc se podílíte na přípravě svého koně?
Vůbec! Absolutně vůbec. Všechno nechávám na Ivanovi a do jeho práce mu nemluvím. Důvěřuji mu a jsem velice ráda, že právě on trénuje mé koně.
Co vaše rodina, jak ta s vámi "drží basu"?
Jsem sama a životního partnera nemám. Mám pouze dva syny a nejvíce nadšení z dostihů projevuje můj vnuk. Navíc můj druhý syn bydlí v Rožnově pod Radhoštěm a na dostizích ještě ani nebyl.
Ale v neděli jsme měli ještě jeden důvod k oslavě, neboť jeden z mých synů je členem Beskyd Bike týmu a v neděli se mu podařilo vyhrát závod.
Co se vás na dostizích nejvíce baví?
Dostihy jsou pro mne zdroj adrenalinu a vzrušení. Dostihy a dostihové koně jsem si velice zamilovala a mám v plánu si v nejbližší budoucnosti pořídit ještě jednoho koně. Nejspíš to bude kobylka z českého chovu a moc se na ni těším.