Takřka každému příznivci překážkových dostihů na území Velké Británie a Irska, či jen tomu, kdo alespoň viděl v posledních čtyřech letech Grand National, je kombinace fialovo-bílých barev známá. Gigginstown během posledních let patřil k vůbec nejúspěšnějším stájím v rámci překážkových dostihů, když se hned 7x stala šampionem mezi majiteli na území Irska, z toho 5x za sebou, a to včetně sezóny 2018/2019, kdy ji na dráze reprezentovalo celkem 225 koní, nacházejících se u šesti trenérů. Dvakrát stáj Michaela O’Learyho slavila triumf v Cheltenham Gold Cupu, když se v roce 2006 prosadil Mousem Morrisem chystaný War of Attrition, kterého přesně o 10 let později napodobil Don Cossack z lotu Gordona Elliotta. Ten pro Gigginstown připravuje také skvělou klisnu Apple’s Jade, vloni výborného nováčka nad proutím Samcra či už dvojnásobného vítěze Grand National jménem TIGER ROLL, který bez pochyb momentálně patří mezi nejpopulárnější koně na ostrovech.
Zmíněný Mouse Morris pak připravil vítěze Grand National 2016, valacha Rule The World. Také Henry de Bromhead má u sebe svěřence, jejichž žokejové v dostihu nesou fialovo-bílé barvy, přičemž jde o koně jako Balko de Flos či Sub Lieutenant. Noel Meade se pak v sezóně spoléhal na ryzáka Road To Riches, O’Learyho koně chystá také Joseph O’Brien, nicméně právě Gordon Elliott slavil ve spolupráci s Gigginstownem největší úspěchy, jež vyústily i v zisk trenérského šampionátu.
A co tedy za rozhodnutím Michaela O’Learyho stojí? Jeho bratr a manažer stáje v jedné osobě Eddie O‘Leary se k tomu vyjádřil takto: „Michaelovy (O’Learyho) děti rostou a jejich aktivity se stávají stále časově náročnějšími pro zaneprázdněného člověka, jakým můj bratr je. Na dostihy tak Michaelovi zbývá stále méně času, a jelikož děti jsou pro něj prioritou, nebudeme už nakupovat žádné další koně. Máme za sebou výbornou sezónu a ještě několik nás jich čeká, neboť stále máme nakoupeno spoustu mladých, perspektivních koní, kteří jen čekají na to, až je mezi jednotlivé trenéry rozdělíme.“
Sám Michael O’Leary poté dodal: „Chtěl bych tímto poděkovat trenérům a jejich týmům za úspěchy, ke kterým naše koně přivedli. Mé děti však rostou a svůj volný čas chci věnovat především jim. Z dostihového provozu se plánujeme stáhnout v horizontu čtyř až pěti let, což snad dá našim trenérům dostatek času na to, aby se s novou situací co nejlépe vyrovnali.“
Jedna věc však je, jak se s odchodem Gigginstownu vyrovnají samotní trenéři, zajímavé však bude rovněž sledovat, jaký dopad bude mít toto rozhodnutí na celý překážkový průmysl na ostrovech, zdali jaký. Pravdou totiž je, že Michael O’Leary byl ochoten za perspektivní překážkáře utratit značné sumy, kupříkladu za Samcra zaplatil 335 000 liber, laciní nebyli ani Battleoverdoyen či Dortmund Park. Ačkoliv se nedá očekávat, že by toto rozhodnutí bylo pro překážky na ostrovech katastrofou, absenci Gigginstownu jistě pocítí chovatelé, jimž ubude jeden lukrativní kupec, O’Leary navíc kupoval prostřednictvím agentů koně také rovnou z dráhy, respektive z point-to-point klání.
Na druhou stranu by se bez dominance Gigginstownu mohly otevřít dveře dalším stájím. Vždyť si stačí vzpomenout na letošní Grand National, kde mezi 40 koňmi hned desítka z nich reprezentovala fialovo-bílé barvy. V následujících letech by se tak nejen v Grand National mohly zvýšit šance menších stájí či menších trenérů. Každopádně, stejně jako v případě ukončení kariéry Rubyho Walshe, znamená odchod Gigginstownu konec jedné úspěšné éry.
Zatím nebyl přidán žádný komentář.