Filip Minařík: „Tohle byla jedna z mých nejlepších sezón“

Co pro vás znamená letošní druhé místo v šampionátu za svým stájovým kolegou?

„Druhý místo beru všema deseti a hlavně za takovou hvězdou jako je Andrasch, který vyhrál v posledních dvou letech Arc i King George. To vrátí tomu titulu potřebný lesk. Je dobrý vidět, že za posledních deset let se tam pořád točí jména Starke, Suborics, Pedroza a Minařík. 72 zásahů vypadá ve srovnání s minulými roky málo, ale ani dostihovému sportu se nevyhnula globalizace a je potřeba jezdit všude, kde se dají vydělat peníze. Když to všechno spočítám, tak mám letos 103 vítězství a mnou odježdění koně vydělali 1,3 miliónu eur v Německu, Belgii, Švýcarsku, Francii a Itálii. To je tím pádem jedna z mých nejlepších sezón a podle vyježděných dotací ta nejlepší. Takže absolutní spokojenost.

Můj největší úspěch samozřejmě bylo vyhrát dvě Gr.1 během jednoho týdne se Salominou a Temidou, na což jsem normálně potřeboval dva až tři roky.“

 Letos jste také nasbíral nejvíc vítězství v šampionátu v Belgii, ale ten si nakonec nevyhrál. Jaká cesta vás zavedla právě tam?

„Do Belgie jsem začal jezdit především s německými koňmi, když tam přebrala organizaci francouzská PMU. Tím se tam samozřejmě rapidně zvedly dotace. Časem jsem se dostal i na koně belgických trenérů, především proto, že sami nemají dost kvalitních jezdců. Letos jsem tam vyhrál 22 dostihů, což bylo ze všech nejvíc, ale šampionát mi neuznali, protože nemám belgickou licenci. To jsou jejich pravidla.“

 A jak to tam při organizaci sázkovky PMU funguje?

„Když jsou dostihy v rámci sázkového systému PMU, tak Francouzi kompletně přebírají jejich organizaci. Zbylé dostihy pořádají během roku Belgičané sami, což se samozřejmě projeví na dotacích. Vlastní sázkový provoz prakticky nemají a na závodišti je obrat při šesti dostizích za den tak 700 euro. Když to nabírá PMU i doma ve Francii, tak je to 1,8 miliónu.

 Do Francie ale často poslední dobou vedou i vaše kroky.

„Do Francie jezdím s německými koňmi již dvanáct let. A startů tam s nimi stále přibývá, protože dostihů a peněz v nich je stále víc. V poslední době jsem dokonce jezdil i pár koní francouzských trenérů, což je samozřejmě rarita. Momentálně se chystám do Francie na dva měsíce jako free lance, ale o prosazení bych moc nemluvil, spíš bych použil slovo přežití. Ale Francouzi si mě trochu všimli a když posílají koně do grupových dostihů do Německa, tak pravidelně jezdím i pro Henri – Alexe Pantalla a to i koně v majetku šejka Mohameda.“

 Velká rána pro vás musela být karanténa, která byla na podzim uvalena na tréninkové středisko v Kolíně nad Rýnem, kde působíte u trenéra Schiergena.

„To byl obrovský šok. A myslím, že krajský veterinář to trochu přehnal. Dalo se reagovat i jinak. Já si vzal tří měsíční neplacenou dovolenou a zkoušel se probít na vlastní pěst. Jezdil jsem dostihy všude po Evropě skoro každý den a to i na Vánoce. Pro mě velmi zajímavá životní zkušenost. Teď by se všechno mělo pomalu vrátit do starých kolejí.“

 Co říkáte na to, že od nového roku budou v Německu dostávat jezdci sankce za více jak pět úderů bičem v rovině?

„Nová pravidla jsou šílená, ale tlak a moc ochránců zvířat je tady obrovská. Myslím, že nezbude nic jiného, než se přizpůsobit. Ale pro mnohé jezdce to bude na začátku hodně drahý.“

 A jaká je tam celková situace kolem dostihů. Lepší se to nebo naopak?

„Situace je tady hodně nepřehledná a jedna špatná zpráva střídá druhou. Dráhy se zavírají a pak se zas otevřou a jede se dál. Člověk je na to za ty roky imunní, naučí se to nevnímat, koncentrovat se sám na sebe a jde dál. Například když se člověk koukne do statistik. Kolik za rok ubude koní v tréninku, chovných matek, mítinků , dostihů a peněz, tak z toho jde hrůza. Na druhou stranu se otvírají nové cesty. Jako Francie, Belgie, Švýcarsko. Vlastně všechno, co táhne PMU. A moje výsledky za poslední sezónu mi dávají za pravdu.“

 Koukal jsem, že váš chlebodárce přihlásil dva koně i do našeho derby. Flipse a Juelii. Co říkáte na jejich šance?

„Přihlášky do Českého derby není nutné v tuhle dobu brát moc vážně. Z Německa jich tam bylo vždycky dost. A koncem června je ta pravda trochu jiná. Problém vidím v tom, že se špatným koněm se to určitě zkoušet nemusí a s dobrým se dají vydělat peníze i jinde. Spíš se divím, že to do Prahy netáhne dobré tříletky z Polska a Maďarska.“

 A jak si věříte do nové sezóny s koňmi z domácí stáje?

„Jistotou je, že naši tříletí mají co dohánět. Tři měsíce nebyli na startu a většině bude na začátku sezóny chybět takový ten seznamovací start, co by normálně absolvovali jako dvouletí. Hlavní testy tohohle ročníku, jako „zimák“ a „královna“, proběhly bez koní z největších stájí, takže o jejich hodnotě se dá jen spekulovat. Já osobně se stejně jako v posledních letech hodlám koncentrovat hlavně na šance od jiných trenérů. Spolupráce s Peterem Schiergenem funguje stále velice dobře, ale za poslední léta počet vítězství na koních od něj nepřesáhl 10 % mých vítězství.“