Dostihy v Thajsku: Sprinty a taktika start-cíl

Jedeme taxíkem napříč Bangkokem, když z okénka zahlédneme závodiště, které je plné lidí, a tak okamžitě domlouváme s řidičem změnu plánu. Místo památek navštívíme dostihy, řidič to sice nechce pochopit, ale na naše naléhání nás přece jen doveze před závodiště. Až později zjišťujeme, že jsme svědky vrcholu thajské sezony - derby.

Pokud někdy do exotické země vyrazíte, vězte, že thajská metropole má dvě závodiště, v celé zemi by jich mělo být sedm. První patří společnosti Royal Turf Club Of Thailand (RTC, Královský turf klub), který byl založen 1916 s povolením krále Ramy, šestého z dynastie Chakri, a je stále pod patronací krále. Dráha se nachází na královské půdě a cílem panovníka bylo rozšířit dostihy mezi thajský lid a propagovat rostoucí kvalitu chovu anglického plnokrevníka v Thajsku.

Historie turfu v Thajsku se začala psát již v roce 1890 a u kolébky samozřejmě stál Angličan. Franklin Hurst tehdy začal pořádat dostihy v Sra Pratumu, ale jeho nadšení a elán mu vydržely pouze sedm let. Proto byl v roce 1901 založen Royal Bangkok Sports Club (RBSC). V současnosti RTC a RSBC spolupracují při pořádání dostihů v thajské metropoli. Ostatní závodiště v zemi využívají administrativní podporu těchto dvou velkých hráčů. Královský klub pořádá 25 dostihových dní v roce, neboť čelí vládnímu omezení, které nařizuje, že se dostihy v zemi mohou konat pouze jednou v týdnu, a to v neděli! Oba kluby se v pořádání dostihů střídají, a tak na ně přichází řada jednou za 14 dní.

Zákon stanovuje také maximální počet dostihů v rámci dne, v současnosti je tato hranice stanovena na 10. Okruh na závodišti Královského turf klubu má délku 1750 metrů rovinka je dlouhá 400 metrů. Do startovních boxů se vejde maximálně 14 koní a drtivá většina klání je na sprinterské distanci 1200 metrů. Nejprestižnější klání sezony jsou i na delších distancích, ale je jich poskrovnu.

Dalším výrazným omezením je skutečnost, že ve startovních listinách můžete najít pouze koně, kteří se narodili v Thajsku, ale jejich rodiče byli v drtivé většině importováni. Do nového asijského domova zamířili především ze Spojených států a Austrálie. V roce 2010 bylo v království 425 chovných klisen a narodilo se 389 hříbat, počet plemeníků čítá zhruba dvě desítky. Nejvýznamnějším dostihem sezony je The Derby, jehož vítězi se na účet připíše 1 000 000 Bathů, což je přibližně 600 000 korun.

Sázky na dostihy jsou přijímány pouze na závodišti, a to totalizátorové. Vsadit si můžete pouze na aktuální dostih, což způsobuje velká zdržení v časech startů jednotlivých klání. Na závodišti je hodně sázkových okének, ale než si všichni vsadí, trvá to několik desítek minut. Navíc komisaři čekají, až u pokladen bude prázdno, poté vydají pokyn k odstartování. Při naší návštěvě bylo derby osmým dostihem programu z deseti naplánovaných a jeho start se posunul o neuvěřitelné dvě a půl hodiny!

Tyto praktiky jsou náporem zejména na psychiku tamních plnokrevníků, protože velmi často stráví čekáním v boxech 45 minut! Při naší návštěvě nestáli nikdy méně než 25 minut. Vrchol sezony přilákal na závodiště velmi pěknou návštěvu, která se pohybovala kolem 25 tisíc diváků. Nenechal si ho ujít ani samotný král, v Thajsku velmi vážená osoba, který po doběhu derby dekoroval vítěze.

Atmosféra na závodišti byla vynikající, v Česku snese srovnání pouze Velká pardubická. Kromě derby se všechny zkoušky běžely na distanci 1200 metrů s taktikou start-cíl. Ani při vrcholu sezony, který měl trať o 640 metrů delší, jezdci příliš netaktizovali a jeli naplno od startu do cíle. Největším rozdílem oproti vyspělým zemím je skutečnost, že derby se zúčastňují čtyřletí koně.

Být na dostizích a nevsadit si, to by byl hřích, a tak jsme hledali svého favorita právě v derby. Podle předběžných kurzů měla klasika dva velké favority nabízené 2,5 a 3,5:1. Nebylo se čemu divit, vždyť favorizovaný Wuth Deenen zatím ve své kariéře prohrál pouze jednou a druhý favorit Archa Kriengkrai dvakrát. Jednou právě na derby-distanci, což byl pro všechny zúčastněné jediný start delší než 1200 metrů. Třetí favorit už byl nabízen v kurzu 7:1.

Nakonec jsme zvolili druhého favorita dostihu díky alespoň malé zkušenosti s distancí a líbil se nám i exteriérově. Krátce po startu se oba favorité dostali na první místa, což znamenalo, že museli být intenzivně vyjížděni svými jezdci. V prvním oblouku byli tři až čtyři délky před svými soky a šli v dostihové hantýrce doslova hlava-hlava. Tento průběh byl v celém dostihu a tak při točení do cílové roviny už jsme říkali, že tento způsob jízdy nemohou vydržet. Ouha! V cílovce se jejich souboj ještě zintenzivnil, až v posledních 100 metrech získal převahu druhý favorit Archa Kriengkrai a přibližně o délku zvítězil. Zbytek pole zaostal přibližně o další tři délky.

I pro znalce dostihového prostředí to byl velmi zajímavý dostih, nestává se často, že vidíte v takto dlouhém dostihu souboj hlava-hlava v celém průběhu. Slušná byla také kvalita koní, kteří se postavili na start. O tom, že thajský turf nelze podceňovat, svědčí i rekordní časy. Maximum, které bylo vyběhnuto na tamní dráze na distanci 1200 metrů, má hodnotu 1,09:40, český rekord pochází z Mostu a je 1:08,96. Tedy necelá půl vteřina.

Vzhledem k tomu, že do Thajska putuje velké množství klisen z ciziny, narazíte i na mezinárodně dobře známé plemeníky. Otci koní, kteří startovali v derby-den, jsou například Pure Prize, War Chant, Ransom O‘War, Cuvee, Wilko, Van Nistelrooy, Pomeroy, Yonaguska a Sea of Secrets.

Ještě pár slov k zázemí, které je pro koně i jezdce na slabé úrovni. Naštěstí pro celou organizaci jsou koně neuvěřitelně klidní, navíc většinou startují každý týden. Téměř celý den musí stát ve štontech, slovo box by bylo příliš honosné, a jsou uvázaní. Kvalita jezdců by se dala přirovnat k českému průměru. Obecně se dá říci, že Thajci jsou menšího vzrůstu, ale nám naopak přišlo, že tamní jezdci jsou vyšší než průměr ostatní populace.

Dostihový den trval deset hodin a tak tam diváci strávili celý den. Trpět však rozhodně nemuseli, neboť k dispozici bylo velké množství stánků či provizorních restaurací, které nabízely rozličné pokrmy.

Text: Tomáš Janda, foto: Michal Mleziva