Na úvod se tě musím zeptat, kdy a jak si se dostal ke koním? Přece jen v dnešní době to kluky do stájí moc netáhne.
My máme doma v Albrechticích rodinnou stáj s osmi koňmi. Nejsou to dostihoví koně, ale americká plemena jako appaloosy a tak. Na nich jsem začínal, ovšem nemůžu říct, že by mě koně nějak bavili. Spíš jsem jako každý kluk hrál fotbal a hokej.
Jak se tedy stalo, že tě chytly dostihy?
Vlastně ani nevím, vzpomínám si na Derby v roce 2011 a vítězství Roches Crosse s Honzou Rájou. Tehdy jsem si řekl, že bych chtěl dostihy zkusit. Protože bydlíme nedaleko od Písku a asi 20 kilometrů od stáje trenéra Luky, poslal jsem mu mail. Tam jsem začal chodit pomáhat o víkendech ve volném čase a začalo mě to hodně bavit.
Jaké byly tvoje začátky s dostihovými plnokrevníky?
Nebylo to tak zlé. Krátké třmeny už jsem si vyzkoušel doma na našich koních a trenér Luka mi v začátcích dával jen ty nejhodnější. Takže můžu říct, že víc jsem padal doma, než pak v profesionální dostihové stáji.
Ty jsi začínal jako amatér, vloni už jsi ale jezdil jako žák.
Ano, jsem teď už ve druhém ročníku chuchelského učiliště. Je dobré, že paní ředitelka Froňková mi ve všem vyjde vstříc, za což děkuji. Můžu tak jezdit v týdnu ve Francii, mám i individuální program.
Loňská sezóna byla určitě tvoje zlomová. Co mě ale zaujalo, že ještě koncem srpna jsi měl na kontě pouhá dvě vítězství a skoro nikdo tě neznal. Co se stalo, že pak přišel takový obrat?
Já jsem v první polovině sezóny jezdil koně, kteří moc šancí na vítězství neměli, někteří byli i problematičtí. Snažil jsem se ale na sobě pracovat, po dostizích jsem koukal na videa, kde jsem udělal chybu. Asi mi i pomohlo, že jsem celé prázdniny chodil k trenéru Lukovi, dva měsíce jsem byl v sedle každý den. Pak přišlo vítězství v sedle Sněženky v rámci EJC dne a přidaly se i další úspěchy.
Přesto bylo poněkud překvapivé, že jsi se pro St. Leger objevil v sedle Nagano Gold.
Já jsem nemohl uvěřit, když mi trenér Luka oznámil, že by byl rád, abych ho jezdil v tomto klasickém dostihu. Věděli jsme o něm, že je to velmi dobrý kůň, také byl ale dost temperamentní a v předchozích startech své žokeje „odvezl“. Trenér se domluvil s majiteli, že by chtěl, aby ho tentokrát jezdil někdo, kdo ho zná. Také mi říkal, že mi věří, že mám klidnou ruku.
Také jste ale pro St. Leger změnili taktiku.
Ano, věděli jsme o něm z práce, že když jde schovaný za koněm, tak je z něj úplný pohodář. Šlo o to, aby se to podařilo i v dostihu, a zbyly mu tak síly na závěrečný spíd. To, že rychlosti má dost, už prokázal na jaře. Nakonec vše vyšlo výborně.
V dalším startu se Nagano Gold objevil ve francouzském Deuaville. I tam bylo plánem, že v jeho sedle zůstaneš ty?
Ne, k tomu došlo až na poslední chvíli. Původně majitelé přemýšleli o francouzském žokeji, což vzhledem k tomu, že se jednalo o cl.1 dostih, jsem se ani nedivil. Přesto jsem tajně doufal, že bych mohl opět dostat důvěru já. Když mi pak volal trenér Luka, že pojedu já, byl jsem doslova v „sedmém nebi“. Před samotným dostihem jsem byl ale víc nervózní než před St. Leger. Nebyl jsem rozhýbaný a nastoupit proti francouzské „top 5“, to už je něco.
V dostihu samotném už jsi pak problém neměl?
Šlo to poměrně hladce, musel jsem si jen počkat, až se mi otevře prostor v cílové rovině. Po dostihu si stěžoval Soumillon, že jsem mu tam vadil, komisaři tam ale nic proti pravidlům nenašli. Myslím si, že to spíš zkusil, pak už jsme to neřešili, a od té doby se normálně zdravíme.
Jak se vlastně ve Francii dorozumíš?
Ve vážnici mi pár anglických slovíček stačí, v dostihu, když mě někdo zavírá, tak si houknu: „Attention“. To mi zatím stačí.
Mladí jezdci se učí i tím, že okoukávají u těch starších a zkušenějších. Jaké jsou tvoje žokejské vzory?
U nás je to Petr Foret a Jirka Chaloupka. Z Francouzů se mi líbí Theo Bachelot a samozřejmě Christophe Soumillon. I když ten si sem tam vysedne v sedle, je vidět že tento styl má svou účinnost a už ho přebírají i jiní.
Jsi poměrně vysoký, nemáš problémy s váhou?
Měřím 174 cm, zatím problémy s váhou nemám. 53 až 54 kg zvládám celkem v pohodě, zvládl bych i míň, ale to už by bylo náročnější. Chodím hodně běhat, do sauny jsem chodil jen na podzim, když se ochladilo.
Na závěr bych se zeptal na tvoje plány do budoucna. Máš kromě trenéra Luky i nějaké jiné nabídky?
Zatím mě nikdo nekontaktoval, takže hlavně bych se měl objevovat v sedlech koní naší stáje. Nějaké konkrétní plány nemám, chci jezdit a hlavně zůstat zdravý.
Přeji hodně úspěchů a děkuji za rozhovor.
(Ferdinand Minařík)
